Věra Smržová

„Jednou jsem byla na zájezdu v Německu a tam se to ve mně zlomilo. Já jsem sice v Boha a v Ježíše věřila pořád, ale v Německu jsme byli na slavnosti díkuvzdání za dary Země a měli to moc hezky připravené. Průvodem s kapelou se neslo do kostela plno plodů. Byla jsem tam se sousedkou. V kostele najednou začali zpívat píseň Ježíši, králi, kterou jsem pochopitelně znala z dětství. Začaly mi téct slzy. Dodnes to se mnou lomcuje. Byla jsem z toho úplně vyřízená, a najednou se mi to všechno vrátilo. To byl zlom, vrátila jsem se k víře a do kostela. Předtím jsme sice dlouhou dobu bydleli naproti kostelu. S dětmi jsme tam na Vánoce nebo o svátcích chodili, ale to byl spíš folklor. Tenkrát se to zlomilo a od té doby je to zase zpět. Teď jsem opravdu katolička, která pracuje ve všem, co se dá, zpívám na kůru a to mě těší. Všechno mě to těší.“

„Můj dědeček, tatínkův otec, byl nasazen do Vroutku u Podbořan jako správce vozového parku, protože v Praze jezdil se sentinelem. Dlouhá léta žil ve Vídni, takže uměl plynně německy, takže pak mohl být ve Vroutku, to byly ještě Sudety. Byl tam nasazený nebo z nějakých podobných důvodů. Tatínkovi přišla zpráva, že ho jedna německá rodina zavraždila. Dost drastickým způsobem. Po práci šel do hospody na náměstí, do kulturního domu. Každý večer po práci si chodil posedět a popít. U cesty pod školou – dodnes vím, kde ten dům stojí – provozoval ševcovskou živnost Němec, měl dvě dcery. Nevím, z jakých důvodů si na něj počkali, a šídly a jiným ševcovským nářadím ho ubodali. Vykrvácel. Když ho našli, tak se pochopitelně vědělo, že to byli oni. Celou rodinu na hřišti u lesa zastřelili, na místě, to se s tím nedělaly žádné dlouhé štráchy. Tam je zakopali. Dědeček byl tedy mrtvý a tatínek jako odškodnění dostal možnost se do Vroutku přestěhovat. Byl také zámečník a strojník, tohle černé řemeslo. Že by dostal nějaký konfiskát po Němcích, barák i s dílnou. Že tam jsou k mání. Že by se tam mohl usadit a vést tam svou živnost. Naši se domluvili, že to udělají. Do Vroutku jsme se odstěhovali v roce 1946.“