Václav Hybler

„Měli jsme na vojně s jedním kamarádem malou kapelu. Ale malou, bylo nás asi pět. Hráli jsme dva na trumpety, byl tam harmonikář, jeden hrál na basu. On si vymyslel, že když sem přišli ti Sověti, že bychom mohli jako na protest každý večer troubit večerku... Když jsme šli poprvé, tak jsme měli strach, protože Sověti měli kasárna obsazená kolem dokola, světlomety svítily... ale když se hrálo podruhé, potřetí, týden, tak už jim to bylo jedno...“

„Naložil nás, a když jsme jeli směrem na Prahu, tak říká: ‚Hoši, hoši, hoši, mne to tak mrzí, že se vám to nepovedlo...‘ Mnoho důstojníků v té době odešlo od armády, že se měli stěhovat prakticky kvůli ničemu... kvůli kontrarevolučnímu pluku, byla to taková doba. Tak jsem se dostal na Ruzyni a dali mne do vazby. Po týdnu si mne vyšetřovatel zavolal – kde byli ostatní, já nevím – ptal se, proč jsme to udělali... tak jsem mu to řekl, tak jak to teď říkám vám, a on byl rozumný na tu dobu a řekl: ‚Todle neříkejte! To by nebylo dobrý... řekněte, že to bylo z mladické nerozvážnosti...‘“