Josef Dufek

* 1929

  • „Tak chtěli za každou cenu do teho dostat rodiče. Jak to je možné… Byl na půdě. Oni nevěděli. Jídlo, no to jsem ukradl. Večer, no tak vodu, to šel a umyl se, záchod byl na dvoře, nemusel nikde chodit. Oni to nevěděli… Věděli, samozřejmě, věděli, ale chtěl jsem je uchránit. Nechtěl jsem, aby se tam dostali. Skrz to bylo výslechů, celý den mě tam drželi jednou a maminka, že je zavřená už, papírky si nosili pořád, to bylo takový.“ (To vás zavřeli v roce 1950?) „Ne, 1949, 22. září. Došli do Boleradic. Ráno, za dědinou máme pole, jsem kopal brambory, natahl nať a teď naráz dva chlapi, pod žebrama pistolu: ,Půjdete s námi, nebraňte se, jinak použijeme zbraň.' A byl jsem hotový. Dali mně želízka a už jsem valil. Zavezli mě domů, udělali prohlídku tady a zavezli do Brna na Příční. První to bylo policejní ředitelství a potom ta Příční. ,Cos udělal?' – ,Nic.' – Bác mě po hubě: ,My za nic nezavíráme.' A potom mě zavezli na tu Příční, tam mě vyšetřovali. Dali mně tužku a papír a: ,Piš.' – ,Nevím, co budu psat.' Já jsem nevěděl, co ví nebo neví. Až se mě začali vyptávat, tak už jsem mohl na to reagovat. Viděl jsem, co ví anebo neví. Já jsem jim nemohl vykládat, protože my jsme měli letáky a barco, já jsem nevěděl, co mají. Jestli ví něco jinýho, nebo… To jsem já vůbec nepočítal, že by se to mohlo nějak prozradit.“

  • „Zkraju jsem dostal. Já jsem měl nos přeražený a tady loket mám naražený, jak mě shodili ze židle. To jsem měl řetízky dycky, to bylo všecko… A trochu žebra tady dostaly zabrat. Já jsem, když mně dal facku, tak už jsem s ním nemluvil a oni věděli, že hold se už nic nedozví. Ale měli jinou metodu a to vás nervuje. Pořád si donášeli papírky různý, šuškali si a na to se ptali, na to, nevěděla jste proč, kam míří nebo co. To vás hrozně štve. Když nevíte, co z nich vyleze. To byl nejhorší trest pro mě. Tam to bylo tak zařízený. Oni, když měli nějaký případ, se jim podařilo vyřešit, tak dostali povýšení. Tam bylo šedesát podporučíků a poručíků. Ti grázli za to dostávali pecku, byli tři vždycky, každý dostal dvacet pět tisíc, povýšení a dostali na jednu noc poukázky, mohli s rodinou jít do varieté, kabaret, tam mohli celou noc řádit.“

  • „Podle mě to nebylo nic, ale kluci, jim se to zdálo… kdo byl poprvní v base. To bylo komando s tvrdým režimem. Oni mně tady napsali, v té zemědělské komisi, že mě mají pořádně potrestat, že si z ničeho nic nedělám, že si z nich dělám legraci, aby mě tvrdě potrestali. Tak to bylo to komando s tvrdým režimem. Já jsem chodil plet řepu, to jsem uměl, ale bolel mě hřbet. Byl tam takový rezatý bachař, já povidam: ,Toto bude průser, tady skončím v korekci, protože mě bolí hřbet.' – ,To nevadí, co se bojíte.' A jeli kluci, co v té řepě plečkovali. Jeden seděl na tem traktoře na plečce. Já povidam: ,Kluci, nešlo by to trochu…' Ale oni měli šest řádků. 'Ale jo, klidně.' Oni ti voli, oni to brali, že pro mě, ale oni šest řádků likvidovali. Takže ti jezedáci tam byli při nás. Přečkal jsem to, všecko jsem přečkal.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Boleradice, 12.09.2018

    (audio)
    délka: 04:14:10
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Trápení vás tak nepoloží, když už zažijete kdeco

1946 - Josef jako student
1946 - Josef jako student
zdroj: archiv pamětníka

Josef Dufek se narodil 7. ledna 1929 v Boleradicích u Hustopeče. Vyrůstal v rodině zemědělce, po absolvování obecné a měšťanské školy nastoupil na vinařskou školu do Valtic. Znalost prostředí blízko státních hranic ho přivedla k ilegální činnosti. Převáděl lidi prchající z Československa přes hranice do Rakouska. Dne 22. září 1949 byl uvězněn a rok a půl strávil ve vyšetřovací vazbě v Brně. S ohledem na věk byl odsouzen za velezradu na čtyři roky, trest si odpykal v Dole Antonín ve Zbýšově. Jako politický vězeň byl odveden na vojnu k PTP a nastoupil do dolů na Kladensku. Po návratu domů se oženil s Hedvikou Horákovou, se kterou později vychoval dvě děti. Protože nechtěl vstoupit do JZD, byl znovu vězněn. Ve vězení u Mladé Boleslavi strávil pět měsíců v komandu s tvrdým režimem. V roce 2013 převzal od ministra obrany Vlastimila Picka osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu.