Jaroslav Šedivec

* 1925  †︎ 2017

  • „My jsme byli (v srpnu 1968 na cvičení – pozn. ed.) na Slovensku. Potom se podávalo hlášení o činnosti útvarů v době příchodu spojeneckých vojsk k nám v roce 1968. Hned si [politruci] vzpomněli, [co jsem řekl]. Tehdy říkali: ‚Co tady budeme dělat, když přijedou [Sověti] s tankem? Jsme tady na rovné louce, na křižovatce.‘ Já jsem říkal: ‚Kdyby nastala taková situace, tak se rozjedeme. Každá baterie by šla do jedné chaty do hor, že by byl útvar roztříštěný.‘ Ale počítat [s bojem nešlo]. Vždyť my jsme měli jen strážní munici na počet dní cvičení na střežení materiálu, palebného postavení s kanony a na střežení tábora. Dělostřelecká munice by nám byla na houby. Tu jsme vystříleli na střelnici. Hodilo se to k tomu, že [mi potom přišili] organizování odboje proti sovětské armádě.“

  • „Byli jsme na soustředění (ve Špindlerově Mlýně – pozn. ed.). Zúčastnilo se nás asi třicet [sportovců], z nichž se pak vybrala a postavila vojenská hlídka, která jela na olympijské hry. Měl jsem štěstí, že jsem se dostal do družstva [jako náhradník]. Takže jsem jel také na olympijské hry, které se konaly na konci ledna 1948 ve Svatém Mořici. Strávili jsme tam tři neděle. Úžasné bylo, že celé olympijské hry probíhaly na přírodním jezírku, které leží na okraji St. Moritz. Když byla obleva, začínaly tam hokejové tréninky ráno v pět hodin. My jsme byli ubytovaní v hotelu s hokejisty. Byl jsem rád, že jsem [je poznal]. Byl tam [Vladimír] Zábrodský, [Jaroslav] Drobný, všechna naše esa z ČLTK Praha (Český Lawn-Tennis Klub Praha) a LTC (Lawn Tennis Club Praha).“

  • „Fleischer povolil rozhovor, chvíli tam s nimi byl, potom ho vystřídal jiný [gestapák]. A Vojtovi se povedlo říct Anče, aby zlikvidovala seznamy [odbojářů], které jsou ve zvětšováku. Anča večer přijela, šla rovnou k nám, ne domů, a řekla mně to. Já to udělal stejně jako tu noc, kdy jsem čekal, že Vojta přijde zadem. Zatopená kamínka, zamčeno, byl jsem sám. A prohlížel jsem zvětšovák. Říkal jsem si: ‚To je jasné, kde to bude.‘ Šel jsem do hlavy. Já to tam nemohl najít. Smůla byla, že v době, kdy bráchu zavřeli, měl přístroj půjčený Bláha. Druhý den si přišel pro psací stroj a vrátil mi zvětšovák. Říkal jsem si, jestli náhodou o dokumentech nevěděl. Pak mi to nedalo, prohlížel jsem [bratrovy] papíry, otevíral všechny načaté krabičky – zvlášť s velkými formáty. Rozšrouboval jsem přívod, kudy vede šňůra, trubku, po které běhá zvětšovák podle toho, jak velké fotografie se chtějí dělat. Vedle šňůry byla uložená mosazná roura. Oleáta, speciální plátno, na které se dělaly výkresy, u nichž bylo třeba, aby byly trvanlivé. Papíry se často trhají, takže toto byly speciální plátěné oleáty, modré. A na nich byly napsané seznamy škodováckých oddělení, lidí [zapojených do odboje], které nařídil vyhotovit Sobotka. Smůla, že je také viděl. Já jsem nečetl jediné jméno, jediné oddělení, protože jsem si říkal: ‚Nevíš, co bys [vydržel, jestli bys jména neprozradil gestapu].‘ Rovnou jsem listiny hodil do zapálených kamínek, spálil jsem je a nábojnici jsem hodil do obecní studnice. Tím byly seznamy sprovozeny ze světa.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Plzeň, 12.09.2014

    (audio)
    délka: 09:27:01
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Sport mne pronásledoval a bavil všude

Jaroslav Šedivec na vojně
Jaroslav Šedivec na vojně
zdroj: archiv pamětníka

Jaroslav Šedivec se narodil 24. února 1925 v Chrástu u Plzně. Rodiče hospodařili na statku č. p. 31. Zemědělství se věnoval především jeho nejstarší bratr Václav. Jaroslav po vzoru druhého bratra Vojtěcha vystudoval Vyšší státní průmyslovou školu strojnickou v Plzni a stal se konstruktérem ve Škodových závodech. Od dětství se věnoval sportu, navštěvoval Sokol a Dělnickou tělovýchovnou jednotu, za protektorátu závodně běhal a lyžoval. Jeho bratr Vojtěch Šedivec (1921-1944) se zapojil do protifašistického odboje v ilegální organizaci Národní revoluční výbor v Chrástu. Dne 11. listopadu 1943 jej zatklo gestapo, německý lidový soud ho odsoudil k trestu smrti. Dne 18. října 1944 jej nacisté v Drážďanech popravili. Vojtěchovi se však podařilo po své přítelkyni z vazby vzkázat, kde se nacházejí kompromitující seznamy odbojářů. Jaroslav je zničil, takže je gestapo nikdy nenašlo. Bratři tím zachránili životy mnoha lidí. Pamětník se zúčastnil V. zimních olympijských her v St. Moritzu, které se konaly v lednu a únoru 1948. Jel tam jako náhradník závodu vojenských hlídek. V rámci reorganizace armády jej Ministerstvo národní obrany povolalo v prosinci 1950 na výjimečné vojenské cvičení na dobu neurčitou. Tím začala jeho vojenská kariéra, stal se vojákem z povolání a v ozbrojených složkách zůstal až do odchodu do důchodu v roce 1983. V letech 1956-1969 zastával pozici velitele 11. protiletadlového oddílu. Kontrolní a revizní komise jej zbavila této funkce kvůli jeho odporu k okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy a údajnému organizování odboje proti sovětské armádě v srpnu 1968. Poté pracoval u 259. protiletadlové brigády, na Velitelství 1. armády - oddělení vojska Protivzdušné obrany, Velitelství 19. motostřelecké divize a Velitelství 20. motostřelecké divize. Jaroslav Šedivec emřel 22. srpna roku 2016.