Obviňuji ty, kteří nás měli zachránit, a neudělali to
Stáhnout obrázek
Žanna Cirichova se narodila v roce 1967 v Beslanu. Pochází z tradiční osetinské rodiny, která udržovala náboženské tradice. Vystudovala střední pedagogickou školu a později na univerzitě učitelství prvního stupně. Pracovala v mateřské škole a v roce 1992 se vdala. Má dvě dcery. Prvního září 2004 ráno vstala, napekla Zalině s Lízou k snídani pirohy, svátečně je oblékla a vyrazila s nimi do školy. Ve třídě je uvítala učitelka a pak šli všichni společně na dvůr, aby se zúčastnili slavnostního zahájení. Hudba hrála hlasitě. „Stáli jsme, nástup ještě nezačal a najednou jsem viděla, jak ze strany ulice Kominterny přibíhají maskovaní muži se samopaly a střílí směrem k nástupu.“ Nahnali všechny přítomné do tělocvičny. Žanně se po chvíli podařilo najít starší dceru Zalinu. „Černé vdovy“, které rukojmím na začátku odebraly mobilní telefony, vypadaly prý jako ve filmu. Na moment, kdy do školy vstoupil Aušev, vzpomíná: „Bylo to na něm vidět, že je tam hrozný smrad, to už nepouštěli nikoho na záchod. Lidi čurali do lahví a předávali ty lahve s močí dál, aby se lidi mohli napít nebo si dělali obklad, my jsme si taky dělali obklady, divil se, jak hodně lidí tam je.“ Po výbuchu se probrala. Obě dcery ležely vedle ní. Se starší Zalinou vstaly a chtěly se dostat do bezpečí. Lízu chtěly vést za ruku, nedokázaly v tu chvíli pochopit, že už není naživu. Útočníci začali křičet na lidi, že kdo je živý, ať vyjde ven. Přitom stále stříleli. Žanna se Zalinou si lehly na zem. Řekla dceři, ať se ani nehne, i kdyby do nich kopali a zjišťovali, zda jsou živé. Bála se, že přeživší vyvedou ven a zastřelí. Ležely tak dvacet minut. Později se jim podařilo vyskočit z okna jídelny, když se dovnitř dostali příslušníci speciálních jednotek. V roce 2007 se Žanně narodila dcera Alina. Ani dnes rodině nejsou jasné motivy k útoku. Teroristé jim ve škole tvrdili, že to všechno dělají kvůli penězům. Někdo je na tuto práci najal. Stejně jako mnozí další, doufají ve vyšetřování a vyjasnění, k čemu vlastně 1. září 2004 došlo.
