Aldo Mantovani

* 1922

  • „My jsme měli strach ze zimy, ale Rusové ne. Nekoukali napravo nalevo a udělali ofenzivu. Jenomže my jsme nestříleli, ani ránu. Protože všechno bylo zmrznutý, ještě nebyla taková zima, ale zima byla, zbraně byly zmrznutý, že vůbec nefungovaly. Chytli nás jak ovečky.“

  • „Jsem utíkal řekněme půl kilometru za frontu. Rusové byli jak mraveniště a utíkali. Kulky svištěly okolo nás. Některý padli, některý měli štěstí, že utekli. Potom to bylo calvario. Potom bylo špatně. Sehnali nás do houfů a udělali kolonu, aby nás dostali na druhou stranu. Nemohly tam projet auta nebo je neměli. Všechno chodilo pěšky. Znova 40 dní jsme šli pěšky. Komu zmrzly nohy a zůstal sedět na cestě, tak tam umřel.“

  • „Italský vojenští doktoři nás všelijak operovali, omrzliny sekali pryč některým do kolen anebo půlku nohy, podle toho, jak to měli zmrznutý. Hodně nás umřela ve sněhu. Do tábora došla skoro půlka těch, co byli zajatý. To město se jmenovalo Kinešma, byla tam nemocnice, nějaký pole a kasárny. My jsme spali v chlívech a každý den ráno ten, co byl vedle tebe, umřel na tyfus. Vši a všichni byli nemocný. Byla válka a zima.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Horní Bříza, 16.08.2014

    (audio)
    délka: 01:58:52
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Byly chvíle, kdy se naděje ztrácela

02.JPG (historic)
Aldo Mantovani
zdroj: Jakub Anderle

Aldo Mantovani se narodil 14. září 1922 v Ceneselli, provincii Rovigo v Itálii, jako jedno ze čtyř dětí v chudé dělnické rodině. V roce 1928 se rodina přestěhovala do Pilastri di Bondeno v okrese Ferrara. Podle svých slov do školy příliš nechodil. V osmnácti letech Aldo Mantovani narukoval na vojnu a po absolvování služby v roce 1942 byl poslán na východní frontu. Aldo Mantovani sloužil v deváté pěší divizi Pasubio, v osmdesátém pěším regimentu. Dorazil na klidnou frontu u Donu v prosinci 1942, říkalo se, že se bude čekat s ofenzivou na jaro. Sovětská armáda však zaútočila o Vánocích. Pamětník byl zajat a pochodoval čtyřicet dní do tábora u města Kinešma. V roce 1945 byl propuštěn a po dramatické cestě se dostal zpět domů. V poválečné Itálii byl nedostatek práce. Pamětníkův přítel již několik let pracoval v Horní Bříze v kaolince, a tak se spolu s ním vydal v roce 1948 za prací do Československa. Aldo Mantovanimu nebyl vydán pas, musel se na hranicích skrývat a byl zatčen a uvězněn až při druhém neúspěšném přechodu z Rakouska do Čech. Z vězení v Českých Budějovicích byl brzy propuštěn a šťastně se dostal do Horní Břízy. Po vydání provizorního pasu na italském velvyslanectví v Praze byl zaměstnán v kaolince a později pracoval v keramických závodech v Horní Bříze. S manželkou Vlastou Paškovou a třemi dětmi se roku 1966 odstěhoval do Itálie, kde žijí dodnes.