Jan Bartoš

* 1944

  • "Then in the 69th, there were checks, and all the workers were, as if to say ... They just wanted us to sign that we agreed to the troops and so on. I writhed about it until they gave me a break, and when I read it, they wrote that I didn't have a clear opinion yet, even though I had a clear opinion, and that they needed to work with me, and so on. . That's what I read after the ninety-eight of my personnel materials. But I know I said one thing there, because then it was discussed that I said the intervention was inadequate. And there was such a cadre, her name was Novakova, and I said, 'It's like there's a fly over the window, I took a hammer and I killed that fly.' And she asked me "comrade, what are you trying to say with that? And I remember it as if it was today. "

  • „Mládí jsem prožil hezké a pamatuju se na jednu věc, kdy si můj táta, když sem po válce přišel, koupil pistoli a tu pistoli řádně prodal. Pamatuju si jako dítě, že k nám potom chodil policajt kontrolovat, jestli tu pistoli táta náhodou nemá, a to trvalo až do roku 1953. Táta z toho měl trochu pocuchané nervy, protože jestli si pamatujete na ta strašná 50. léta, tak člověk nevěděl, kdy se něco stane.“

  • „Taky jsem se mezitím dověděl, že zastřelili dalšího mého kamaráda, se kterým jsme večer byli na libereckém výstavišti v restauraci Kasino, a toho Zdeňka při focení sestřelili z lešení, které tenkrát bylo na radnici. Zvláštní bylo, že tam byly i prostřílené trubky. Z jedné strany čistý průstřel a z druhé strany ta trubka byla rozervaná, takže to musely být nějaké střely, které způsobovaly opravdu strašná zranění.“

  • „V tom šedesátém devátém jsem byl překvapen, protože jsem se zrovna vrátil [z Rakouska], tím, že policajti, vojáci i jiné složky stáli proti demonstrantům. Té demonstrace jsem se zúčastnil dost aktivně, nebudu tady říkat podrobnosti, ale lítaly dlažební kostky na obě strany a tak dále. Byl jsem u toho, když někdo rozbil výlohu u Bati a policajti si tam brali boty. A večer jsme pořád byli ve městě, pak byl střed města obklíčen armádou, policií, milicí a tak dál. Mně se podařilo ve Fügnerce proběhnout mezi vojáky, kteří mě pustili domů. Jak jsem se pak dozvěděl, některé moje kamarády chytli a někteří z nich pak byli dva měsíce na Pastýřské. A dokonce jsem se dozvěděl, že bratr jednoho mého kamaráda šel z práce, pracoval na dráze, tak ho sebrali taky a vyšetřovali ho.“

  • „Večer jsem cítil, že se něco děje – z rádia se toho člověk moc nedozvěděl –, ráno jsem vstával a táta mi řekl: ‚Obsazují nás Rusové.‘ Já jsem říkal, že to není možný. V té době, kdy se tady začala projevovat tak trochu demokracie – říkám tak trochu, protože zas tak hrozné to nebylo –, tak jsem tomu nemohl věřit. Tak jsem se sebral a šel jsem do práce, protože tehdy byly ještě píchačky, tak jsem si odpíchnul a hned po několika minutách jsem s několika spolupracovníky odešel. Konkrétně jsme šli s Jindrou Kulišem. A šli jsme směrem na Benešovo náměstí. Tam jsme se rozešli, já jsem dostal hlad a šel jsem si domů pro foťák. Když jsem se pak vrátil, tak jsem šel Ludmilinou, dneska Palachovou ulicí, všichni běželi dolů, já jsem šel nahoru a všichni říkali: ‚U radnice se střílí, nechoď tam.‘ Tak jsem tam nešel, ale když přestala střelba, tak jsme tam šli a na místě, kde stál Jindra v době, kdy se tam střílelo, byla krev a už tam někdo přinesl květiny. Pak jsem se dozvěděl, že Jindru dost rozstříleli, takže v nemocnici zemřel, protože ta jeho zranění mu zasáhla plíce, snad srdce a tak. Nebyla slučitelná se životem. Byla vystavena jeho občanka a ta teda byla pěkně rozstřílená, to na mě zapůsobilo.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Liberec, 24.06.2014

    (audio)
    délka: 22:25
    nahrávka pořízena v rámci projektu Paměť národa na cestách
  • 2

    Liberec, 01.07.2021

    (audio)
    délka: 01:52:02
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Liberecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Bylo to něco tak děsivého, člověk měl holé ruce a proti sobě tanky

Jan Bartoš na maturitní fotografii v roce 1962
Jan Bartoš na maturitní fotografii v roce 1962
zdroj: archiv Jana Bartoše

Jan Bartoš se narodil 2. května 1944 v Pardubicích. Otec po druhé světové válce jako národní správce převzal elektrárnu a dopravní podniky v Liberci, kam se rodina přestěhovala. V roce 1963 narukoval na vojnu na letiště v Českých Budějovicích, rok strávil v Popradu ve vojenské škole spojovacích mechaniků. Od roku 1967 pracoval v Montážních závodech jako hromosvodářský technik. Ráno 21. srpna 1968 šel s kolegy do centra Liberce, kterým projížděly sovětské tanky. Mezitím, co se stavil doma pro fotoaparát, byl u radnice jeho kolega Jindřich Kuliš střelen do plic a srdce, na následky čehož v nemocnici zemřel. O rok později se zúčastnil demonstrace 21. srpna 1969 v centru Liberce. Od roku 1974 pracoval jako technik v okresním ústavu národního zdraví, krátce před sametovou revolucí nastoupil do komunálních služeb v Liberci jako vedoucí pohřební služby. Po odchodu do důchodu v roce 2006 pracuje v létě jako plavčík, v zimě jako vlekař na Ještědu. Je jedním ze zakládajících členů strany SPD v Liberci. Projekt byl podpořen Fondem kultury a cestovního ruchu statutárního města Liberec.