Eva Žárská, roz. Lukášová

* 1935

  • „Bylo nás tenkrát pět, tak tatínek řekl, proč by nás nemohlo být šest... Tak se Ilse ocitla u nás a byla přijata samozřejmě jako členka rodiny. Se mnou se moc nebavila, mně bylo deset a jí šestnáct. Mě ten její osud úžasně zaujal. Uviděla jsem ji na Korábce. Viděla jsem vytáhlou holčičku, která se drží za ruku mé mámy a vypadá nejistě. Ale za pár dnů zapadla, protože měla optimistickou povahu. Stala se součástí velké party, která se na prázdniny na Korábku sjížděla, a zažívala zase něco, co bylo před válkou.“

  • „Bída, jakou si dnes mladí nedovedou představit. Placená mateřská trvala šest týdnů. Nebyly věci k nakoupení. Když jsme chtěly plést svetr, páraly jsme ponožky. Fronty byly na máslo, na olej, na vejce. Dodnes nezapomenu na osmihodinovou frontu na maso, kterou jsem před jedněmi svátky vystála se dvěma malými dětmi. Dočkala jsem se fláku, jaký by si dnes řezník nedovolil dát na pult.“

  • „Přežila selekci s doktorem Mengelem. Že to byl on, se dozvěděla potom. Život jí zachránil vězeň, který se k ní přiblížil a pošeptal jí, aby řekla, že jí je osmnáct. Bylo jí ani ne čtrnáct. Nebyla si jistá, jestli má poslechnout. Protože v terezínském ghettu se Židé snažili dětem život co nejvíce usnadnit. Přece jen řekla osmnáct. Kdyby řekla méně, šla by na tu stranu, která znamenala rovnou odchod do plynu.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Vsetín, 28.09.2013

    (audio)
    délka: 40:51
    nahrávka pořízena v rámci projektu Soutěž Příběhy 20. století
  • 2

    Zlín, 04.04.2014

    (audio)
    délka: 35:20
    nahrávka pořízena v rámci projektu Paměť národa (ve spolupráci s Českou televizí)
  • 3

    Zlín, 04.04.2014

    (audio)
    délka: 01:20:43
    nahrávka pořízena v rámci projektu Paměť národa (ve spolupráci s Českou televizí)
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Nechci, aby se na utrpení židovské dívky Ilse zapomnělo

svatební.jpg (historic)
Eva Žárská, roz. Lukášová
zdroj: Paměť národa

Eva Žárská, rodným jménem Lukášová, se narodila 1. července 1935 ve Vsetíně jako jedno z pěti dětí Lydie a Františka. Otec byl majitel stavební firmy a stál za vznikem několika významných staveb na Vsetínsku. Lukášovi se přátelili s židovskou rodinou Eichnerových. Ta skončila za druhé světové války v koncentračním táboře. Přežila jen dcera Ilse, protože se jí podařilo utéct z pochodu vězňů za prací. Po válce po ní Lukášovi začali pátrat a skutečně ji našli. Přijali ji do rodiny. Eva Žárská se později zasloužila o vydání knihy Očima dítěte, kterou Ilse napsala podle svého deníčku z období války. Ilse žije ve Spojených státech, ale jsou s pamětnicí stále v kontaktu. Po skončení druhé světové války měla Eva potíže kvůli tomu, že pocházela z rodiny podnikatele. Přestože se její otec zapojil do odboje a postavil tajný bunkr pro partyzány, komunistický režim ho měl za nepřítele, protože vlastnil firmu se sto pětadvaceti zaměstnanci. Byla mu znárodněna. Eva onemocněla tuberkulózou. Nebyla přijata na vysokou školu. Rok pracovala na dráze, pak v administrativě a nakonec vystudovala nástavbu a zbytek života pracovala jako hygienička. Vdala se za Radomíra Žárského, který pocházel z rodiny národních socialistů a byl činný v evangelické církvi, takže jejich potíže s režimem neustávaly. V roce 1989 se rodina Žárských jako jedna z prvních ve Vsetíně zapojila do protirežimních demonstrací a zakládání Občanského fóra. Pamětnice dnes přispívá do regionálních novin, přednáší pro studenty a stará se o to, aby nebyl zapomenut příběh dramatického osudu její židovské přítelkyně Ilse Eichnerové.