„Vůbec mě to nebavilo. Učila nás taková vzteklá stará panna. Vždycky jsem si říkala, jak může někdo, kdo nenávidí děti, učit děti. Byla to taková zlá ženská s drdolem. Nikdy jsem k ní nenašla vztah, že bych se těšila na školu, to ani náhodou.“
„Došlo k tomu vyloženě náhodou. Když přišli Němci, co byli na byt zvědaví, tak tam byla jenom moje posluhovačka, která je pustila prostě dovnitř. Když jsme potom přišli domů a zjistili jsme, že tam byli, snažili jsme se odnést koberce a obrazy a takové věci. Pak mě udali, že jsem si dovolila svoje věci odstěhovat.“
„Nejely tramvaje, tak jsem šla do práce pěšky. Bydlela jsem ve Strašnicích a dělala jsem v Chemapolu v Jindřišské ulici. Pamatuju si, že jsem poslouchala rádio. Kolem šel nějaký pán a ten nevěděl vůbec nic. ‚To je nějaký cvičení?‘ ptal se mě. Říkala jsem mu: ‚Ne, obsazují nás!‘ Vybavuju si, že to byl strašnej pocit.“
Sigrid Kubešová, rodným příjmením Berglová, se narodila jako jedináček 18. srpna 1922 v Praze ve smíšeném manželství. Matka byla židovského původu. Její rodiče se brzy rozvedli, od dětství byla vychovávána pouze matkou a babičkou. S otcem se Sigrid Kubešová setkávala jen výjimečně. Pracoval jako vedoucí lékař v léčebném ústavu v Kosmonosech. Nacistická okupace zásadně změnila život tehdy teprve čtrnáctileté dívky. Její matka a babička byly v roce 1942 odvlečeny do koncentračního tábora v Terezíně. Sigrid Kubešová vzápětí přišla o byt i o veškerý majetek a musela si začít vydělávat v pražské továrně na laky Tebas jako cizojazyčná korespondentka. V zaměstnání se seznámila s budoucím manželem. V tamější továrně pak pracovali fakticky po celý život. Manžel zde po válce působil v pozici náměstka ředitele. V roce 1946 se jim narodila dcera, v roce 1948 syn. Hlavním zájmem a prioritou pamětnice se stala výchova dětí a ekonomické zabezpečení rodiny. Zemřela v roce 2015.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
