Svatopluk Žamboch

* 1937

  • „Ve škole jsem se učil orální metodou a zprvu jsem nerozuměl. Náš první pan učitel Dobeš byl dobrý, učil nás mluvit a já rozuměl. Pan učitel neznakoval. Základní povinností bylo mluvit. Nevím, asi po prvním roce školy přišel do školy můj táta a pan učitel mě pobídl, ať ukážu, jak mluvím. Tak jsem mluvil a táta měl radost. I máma měla radost. Chlubila se, že neslyšící může mluvit a psát. Proto si pamatuji, že jsme vůbec neznakovali, že se vždy mluvilo a ruce jsme museli mít ‚schované‘, bylo povinností mluvit. A když nám skončilo vyučování, tak jsme znakovali. To nás učitelé nemohli potrestat, chytit. Ale ve škole se muselo mluvit. Rozumím, že je to základ. Myslím, že je dobře, že jsem se učil mluvit.“

  • „V září, 5. září, jsme otevřeli, ale jen jako Den otevřených dveří. Potom 11. října jsme otevřeli oficiálně pro veřejnost, a tak vznikla kavárna neslyšících. Pracují zde čtyři neslyšící číšníci a dva slyšící manželé v administrativě. Rozumí všem pravidlům, a tak řídí chod kavárny.“

  • „Přijel jsem na hlavní nádraží a všude byli vojáci a tanky. Zíral jsem a byl jsem překvapený, protože sovětští vojáci měli stejné uniformy jako v době osvobozování naší země po druhé světové válce. Byl tam také jeden člověk, který si vysvlékal oblečení a pokřikoval, nadával sovětským vojákům. Jeden voják se k němu otočil a začal ho zesměšňovat a poukazovat na to, co to dělá, že nemá ani zbraň, kdežto on ano. Bohužel to byla smutná náhoda, že jsme ztratili svobodu. Opravdu jsem nemohl uvěřit tomu, že když Sověti byli naši bratři a společně jsme sdíleli komunismus, tak i přesto nás šest zemí Varšavské smlouvy obsadilo a okupovalo. Bylo to smutné.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Kavárna u Žambocha, Brno, 09.12.2013

    ()
    délka: 
    nahrávka pořízena v rámci projektu Paměť českých neslyšících
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Mým snem bylo Brno

zamb.jpg (historic)
Svatopluk Žamboch

Svatopluk Žamboch se narodil v roce 1937 na Vsetínsku. Žil s rodiči v malé vesnici Růždce. Narodil se jako slyšící dítě, ale ve dvou a půl letech ohluchl po zánětu mozkových blan. Základní školu pro neslyšící (tehdy nazývané hluchoněmí) navštěvoval ve Valašském Meziříčí. Později kvůli nařízení ministerstva vnitra přestoupil do Ivančic. Již v té době se začal věnovat sportu. Po ukončení školní docházky se odstěhoval do Brna a vyučil se čalouníkem (v té době ještě jednoletý obor). Začal tedy v sedmnácti letech pracovat v Dřevopodniku v Brně. Asi po dvouleté praxi změnil zaměstnání a nastoupil v elektrotechnickém závodě. Po dalších dvou letech se rozhodl znovu pro studium a vyučil se zámečníkem. V té době také zdědil dům po svém otci na Novojičínsku, a tak využil otcovy nabídky a spolu s manželkou se přestěhovali. Stýskalo se jim však po Brně, a proto asi po dvou letech našli cestu zpět do Brna. Jako zámečník-údržbář nastoupil v Mosilaně. Začal se také věnovat aktivně vrcholovému sportu - fotbalu, hokeji a ping-pongu. Ve fotbale reprezentoval republiku v letech 1956-1959. Postupně ale přestával být aktivním vrcholovým sportovcem a věnoval se práci ve výboru klubu Moravská Slavia. Věnoval se vedení sportovního areálu SVAZARM v Řečkovicích. Později přijal nabídku na pozici zámečníka v podniku v Obřanech a zde pak ukončil své působení po roce 1989, kdy byl podnik zrušen. Našel si tedy nové zaměstnání v Nové Mosilaně v Černovicích. Založil společně s přáteli a neslyšícími organizaci AVZO-klub neslyšících, která byla nástupcem řečkovického SVAZARMu. Rozhodl se ještě pro vytvoření nové organizace, nesoucí název Česká unie neslyšících v Brně (ČUN), bylo tomu v roce 1991, a to z důvodu velkých majetkových problémů a soudních sporů o areál Vodova. ČUN se několikrát v době svého působení stěhovala - a to hned pětkrát. Nakonec v roce 2014 založil Svatopluk Žamboch společně se svými společníky při ČUN kavárnu neslyšících s názvem Kavárna U Žambocha. V současné době žije v Brně.