PhDr., CSc. Libuše Šilhánová

* 1929  †︎ 2016

  • „To byla taková hezká příhoda. Vy nemáte asi představu, jakou máme chalupu, ta chalupa je postavená na skalách. A když se podíváte z naší koupelničky nebo záchodu, tak tam je propast. Taková úzká propast. Jsou to takové skalní sloupy a na nich je ta chalupa. Je to na Kokoříně. A tak se stalo, že jednou jsme seděli takhle před chalupou, manžel přišel shora ze zahrady a říká: ‚Hele, Libuše, jsou tady, jsou tady, běž to uklidit.‘ A já jsem měla balík věcí, byly to časopisy, které přišly z Vídně. Moje kamarádka, která bydlela v Rakousku, chartistka Dáša Vaněčková, věděla, že pod námi je hospoda, hospoda U Grobiána. A napadlo ji, že by nebylo marné takový balík poslat k tomu Grobiánovi, na moji adresu Libuše Šilhánová, U Grobiána atd. Což se stalo, takže jsme dostali zprávu, že U Grobiána je veliký balík. Syn tam šel a já jsem měla ten balík v pokoji, tam v dolním pokoji. A teď přišel manžel a říká: ‚Hele, jsou tady, běž to uklidit.‘ Takže já jsem v rychlosti ten balík vzala a hodila za ten záchod do té propasti. Ten balík přistál na takové senkrovně, prostě jak to tam je, div, že to nespadlo dovnitř, no ale bylo to zachráněné a všechny ty věci, které bylo třeba schovat, tam zůstaly. No a chlapi přišli a nic nenašli, prostě nenašli nic, a naštvaný, otrávený odjeli. Syn potom, chudák, musel do té propasti vlízt, ale naštěstí to nespadlo do toho nejhoršího materiálu.“

  • „Mám jednu takovou hezkou vzpomínku a tím také myslím, že tady s tou úvahou skončím. Stála jsem na Václavském náměstí tam na rohu u Melantricha, na rohu Václaváku a Jindřišské, ne pardon, Vodičkové, stála jsem tam a sledovala ten dav, poslouchala a vedle mě najednou stál Václav Havel. A já říkám: ‚Václave, prosím tě, kdo tohle to všechno zorganizoval? Kdo to...‘ Protože to bylo úžasný. A on udělal jenom: ‚Taky si to neumím vysvětlit.‘ Ukázal k nebíčku.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    u pí Šilhánové doma, 30.04.2014

    (audio)
    délka: 58:09
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    Praha, 24.11.2015

    (audio)
    délka: 17:30
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
  • 3

    Praha, 26.02.2016

    (audio)
    délka: 01:12:34
    nahrávka pořízena v rámci projektu Soutěž Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Člověk by neměl být lhostejný k tomu, co se děje ve veřejném prostoru

Libuše Šilhánová
Libuše Šilhánová
zdroj: Pamět Národa - Archiv

PhDr. Libuše Šilhánová, rodným příjmením Beranová, se narodila 10. dubna 1929 ve Vrdech u Čáslavi v rodině lékaře a ošetřovatelky. V roce 1933 se rodina přestěhovala do Žehušic a od roku 1946 žila v Chomutově, kde pamětnice v roce 1948 odmaturovala. Po maturitě přešla do Prahy na vysokou školu, nejdříve studovala na pedagogické fakultě a později na filozofické fakultě filozofii, historii a sociologii. V roce 1951 se seznámila se svým budoucím manželem Věňkem Šilhánem (1927-2009). Ještě během studií se manželům narodil syn (1952) a dcery dvojčata (1953), takže studium kombinovala s péčí o tři děti. V roce 1957, kdy její manžel pobýval studijně v Leningradu a za rodinou jen dojížděl, nastoupila na místo učitelky v Poděbradech. Po manželově návratu se rodina vrátila do Prahy, kde Libuše Šilhánová pracovala jako učitelka, od roku 1960 byla v Sociologickém ústavu AV. V 60. letech se Věněk Šihán podílel na přípravě ekonomické reformy země. Po srpnové okupaci 1968 byl tzv. vysočanským sjezdem KSČ zvolen zástupcem Alexandra Dubčeka. Po prověrkách s nastupující normalizací přišli oba manželé o zaměstnání - Věněk Šilhán musel odejít z Vysoké školy ekonomické, pamětnice ze sociologického ústavu a oba se dál živili manuální prací. Po dvou letech ze zdravotních důvodů mohla nastoupit k prof. Matějčkovi a podílela se na výzkumu  tzv. nechtěných dětí. Od roku 1969 se manželé Šilhánovi účastnili protestních akcí proti komunistickému režimu. V roce 1977 se podíleli na přípravách a vzniku prohlášení Charty 77, jíž jsou oba signatáři. Od ledna 1987 do ledna 1988 přijala roli mluvčí Charty 77, kterou vykonávala spolu s Janem Litomiským a Josefem Vohryzkem. V roce 1988 stála u vzniku Českého helsinského výboru. Během sedmdesátých a osmdesátých let rodina zažívala policejní sledování, domovní prohlídky a občas i věznění. Listopadové události roku 1989 prožila Libuše Šilhánová aktivně, po pádu komunismu pokračovala v práci pro Československý (později Český) helsinský výbor a v letech 2007-2008 vykonávala funkci předsedkyně. V letech 1999-2009 byla redaktorkou časopisu Lidská práva. V roce 2005 vyšla v nakladatelství Portál její autobiografická kniha Ohlédnutí za životem. Libuše Šilhánová zemřela 10. října roku 2016.