Mgr. Jan Pohribný

* 1961

  • „Ta škola byla proti FAMU perfektně vybavená. Ta škola je dneska velice uznávaná, ta helsinská, zrovna co se týká fotografickýho oddělení. Byly tam zajímavý osobnosti. Pro mě pochopitelně to bylo trošku složitější, zaprvý finsky jsem neuměl a neumím dodneška. To je strašně komplikovaný jazyk. A zadruhý i ta angličtině moje byla tehdy hrozně mizerná. Nicméně nějak jsem se dokázal s nima skomunikovat. Měl jsem tam dobrý kantory a dobrý hlavně prostředí. Ono se tam toho zas tak moc neděje. Ty Helsinky jsou takový, a já myslím pořád, že se to zas tak nezměnilo, místo, kde zase není tolik kulturního vyžití, i když je tam samozřejmě na co koukat, takže jsem tam udělal celou diplomku. Já jsem tam šel vlastně jednak psát a jednak jsem tam nafotil vlastně základ nebo převahu svý diplomky. Takže jsem tam měl takový dost soustředění na sebe.“

  • „A pak, když se stal prezidentem, tak první jeho otázka, když jsme se potkali asi tři dny potom, já jsem fotil na takový velký akci ve Futuru na Smíchově. Tam byla silvestrovská trachtace, to znamená dva dny po jeho zvolení, kde se sešli jeho známí a celá taková ta partička. Já tam byl s Divadlem Sklep, dělal jsem tam takovýho komunálního fotografa. Vždycky se tam scházeli ty lidi a já jsem je fotil. No, a o půlnoci tam přišla celá svita i s Havlem. Všichni ti noví poradci jeho, i Klaus tam mezi nima, nevím, někde tu fotku tady mám. Je to zábavný. A jako, že se nechaj všichni vyfotit. Já tam měl nějaký blesky a zařízení. A Havel povídá: ,Tak co, už máte nový fáro? A dělejte, my máme moc práce!‘ Ráčkoval, pak se to odnaučil.“

  • „V 81. teda po druhým pokusu mě tam vzali. Ten první teda bohužel jsem díky tatínkovi, tam byl vlastně můj bývalý spolužák z tý grafický školy, který měl tatínka v partaji velmi vysoko, tak samozřejmě měl přednost, tak jsem musel... Nicméně, zaplaťpánbůh, to byla doba, kdy už se hýbaly ledy a mohli jsme se tam dostat i lidi, který by pár let předtím neměli šanci. (A váš tatínek teda emigroval v 69.?) 68. (A s tím, jak probíhaly ty problémy, to jste věděl, že někdo má otce v partaji, tak jde před vámi?) No, to se vědělo, jakmile člověk... mně tehdy v podstatě řekl profesor Šmok: ,Když se dostaneš v tom pořadí talentů na první místo, tak já tě prosadím.‘ On skutečně v tomhle byl velikej formát.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    u Jana Pohribného - Únětice, 14.07.2014

    ()
    délka: 
    nahrávka pořízena v rámci projektu Skautské století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Skauting je způsob, jak najít cestu slušného vztahu s krajinou

Jan Pohribný
Jan Pohribný
zdroj: Pamět Národa - Archiv

Jan Pohribný (Ros) se narodil 8. února 1961 v Praze. Od šesti let chodil do skautského oddílu na Jánském vršku a v roce 1971 přešel do 18. střediska v Dejvicích. V roce 1976 nastoupil na střední grafickou školu a po jejím absolvování se dostal k profesoru Šmokovi na studium fotografie na FAMU. V roce 1985 získal možnost vycestovat na půlroční stáž do Helsinek. Ve fotografii se zaměřuje především na přírodu a lidské zásahy do ní. Od 80. let fotí megalitické objekty. Od roku 1990 se věnuje kromě umělecké tvorby i reklamní fotografii. Každý rok jezdí učit do Norska na Lofotské ostrovy.