Jiří Pavlica

* 1935

  • „My jsme byli ve sklepě, a najednou nahoře byl takový řev: ,Raus aus dem Keller!‘ Tak jsme museli všichni ven, tam stál... to jsem viděl poprvé člověka, který má pěnu u pusy, oni byli úplně… Samopal a to vypadalo, že nás tam postřílí, my jsme se z toho sklepa tlačili po schodách, poněvadž kromě nás tam byli ještě dva nájemnici, čili též ty rodiny, byly tři rodiny vlastně, a stalo se to, že buď tank, nebo nějaký kanon střelil a právě trefil do toho našeho baráku a prostřelil nosiče a půl toho baráku se zřítilo, spadlo, čímž ten utekl a nás nechal, tam nás nechal, a my zase do toho sklepa.“

  • „Vedle nás byl takový dřevěný domeček, tam byla nějaká paní Šostíková, to už byla stará paní, já jsem k ní jako kluk chodil pro mléko, měla krávu, to tam shořelo, ten domek, a já jsem se tam šel podívat. To ještě, to bylo těsně, jak ti Němci utekli nebo se vzdali, já jsem tam přišel a tam jsem našel, jak byl chlév, tak tam ta paní Šostíková klečela na čtyřech, byla tak velká, úplně scvrklá, to byl jenom popel, jak větřík pofoukával, tak bylo vidět, že je to ta postava, vedle ta kráva, prasklé břicho, žlutý lůj z ní... (tekl).“

  • „Můj dědeček byl z první světové války hluchý, neslyšel nic, a v domnění, že se nic nedělo, tak snad možná slyšel záchvěv z kanonu nebo nějakého tanku, tak vyšel ven a jemu buď z nějakého automatu, nebo co prostřelilo tak ruku, tak měl tady, já nevím kolik, 20 děr, úplně. Tak hned do nemocnice, tam ještě Zdeněk [asi pamětníkův bratr] se snažil dotáhnout a tam řekli: ,Jedině amputace.‘ On nechtěl, tak v roce 1947 v té nemocnici zemřel, dva roky tam ležel na to.“

  • „Až ten převrat, to ukončení, to bylo ve Frýdku, ale jinak těch pět roků nebo kolik té války jsem prožil na Bílém Kříži... A kamarády na naší straně jsem já neměl, ale na slovenské straně, poněvadž kolem našeho baráku šla cesta a to byla zároveň hranice – hotel Kysuce, dneska, co je nahoře, bývalý Baron, tak tam měli Němci stanici pohraničníků, potom měli nastavěné budky, potom dokonce ke konci války postavili ostnatý plot, vysoký asi čtyři nebo pět metrů až k té skále tam dolů... Takže já jsem za těmi kluky, to mne samozřejmě táhlo, tak vždycky šup... A někteří tam na té hranici, na tom Bílém Kříži hlídali hlavně, to byli většinou Rakušané – Vídeňáci, a nebo takoví, kteří už na frontu se [nedostali], starší takoví, mimo to vedení, poněvadž tam to vím, že tam byli ostří, ale ti staří takoví, kteří tam byli, tak vždycky: ,Huš, huš, ty nejni, ty nésmiš, tam to se ne, bo pif, pif na tebe!‘“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Pražmo (skautská klubovna), 17.04.2014

    (audio)
    délka: 01:55:42
    nahrávka pořízena v rámci projektu Skautské století
  • 2

    Frýdek (skautským dům), 23.03.2015

    (audio)
    délka: 45:58
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Každá organizace, i skautská, je taková, jaký je její vedoucí

Jiří Pavlica-Jestřáb zdraví junáckým pozdravem
Jiří Pavlica-Jestřáb zdraví junáckým pozdravem
zdroj: fotoalbum pamětníka

Jiří Pavlica (skautskou přezdívkou Jestřáb) se narodil 5. října 1935. Válku prožil v Beskydech na Bílém Kříži, jeho otec tam ve 30. letech postavil obchod. Osvobozování však zažil u Frýdku, kde měla jeho rodina domek. Do 2. oddílu Frýdek vstoupil v květnu 1946, nováčkovskou zkoušku složil 11. 3. 1948, rádcem družiny Jestřábů se stal 1. června 1949. Byl na skautských táborech v Brumovicích a Škrochovicích na Opavsku. Junáckou zkoušku zdatnosti složil 1. března 1950. Pracoval jako řidič, poté byl zaměstnán na několika rekreačních střediscích.