Klaudie Podlešáková

* 1931

Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Za totality byli neslyšící ochuzeni o spoustu informací.

V 15 letech
V 15 letech
zdroj: Pamět Národa - Archiv

Klaudie Podlešáková, roz. Kulhánková, se narodila 28. února 1931 v Taganrogu v SSSR, kde její otec sloužil za 1. světové války. Po válce byl zajat, uvězněn a po propuštění z vězení se oženil, ale jeho manželka po porodu prvního dítěte spolu s dítětem zemřela. Pak se oženil s druhou ženou, maminkou Klaudie. Měli spolu 3 děti, z nichž paní Podlešáková byla nejmladší. V roce 1932 se rodina přestěhovala do Čech. Jako malá ale paní Podlešáková následkem zánětu mozkových blan a zánětu středního ucha ohluchla, proto roku 1936 proto začala docházet do Pražského ústavu pro hluchoněmé na Smíchově. Na začátku 2. světové války se nakazila žloutenkou a záškrtem a dlouho se léčila v nemocnici. Po léčení se už na Smíchov nevrátila a začala docházet do školy pro hluchoněmé děti v Radlicích. V roce 1943 budovu radlické školy zabrali Němci a škola se přestěhovala do Bohnic. Protože se rodiče o Klaudii během války báli, vzali ji ze školy zpátky domů a začala chodit do běžné školy pro slyšící děti, kde měla mnoho problémů s komunikací. Byla proto ráda, když se po válce v roce 1945 mohla vrátit zpět do radlické školy. Rok 1945 ale nebyl pro Klaudii úplně šťastný. Její bratr totiž za války působil jako pohraniční voják u Karlových Varů. Když se tudy na konci války vraceli Němci domů, podávali v jedné hospodě otrávené pití. Klaudiin bratr ho nevědomky vypil a po několika dnech na následky otravy zemřel. Po ukončení základní školy v roce 1946 se Klaudie vyučila (ve škole pro slyšící) krejčovou a ve firmě, kam chodila na praxi, poté i pracovala. Roku 1960 se Klaudie vdala a 3 roky po svatbě se jí narodil syn, který je slyšící. Klaudie byla už od útlého dětství v kontaktu s dalšími neslyšícími - kromě školy hodně sportovala (zúčastnila se několika spartakiád neslyšících, v klubu neslyšících hrála pingpong a později se věnovala turistice). Po škole se s neslyšícími setkávala a dodnes setkává v klubech neslyšících, které pro ni (zvláště v dřívějších dobách) byly zdrojem informací - např. o politickém dění. Dnes Klaudie Podlešáková říká, že by současnou dobu za dobu socialismu rozhodně měnit nechtěla.