cs_CZ de_DE en_GB es_CU fr_FR hr_HR hu_HU hy_AM ka_GE pl_PL ro_RO ru_RU sk_SK uk_UA 

Mgr. Jan Ruml (1953) - Životopis


Veškerá práva k užívání těchto materiálů vycházejí z práv konkrétních projektů. Pokud můžete doplnit materiály k tomuto pamětníkovi, prosím, kontaktujte nás.

Člověk je autentický i tehdy, když autentický není

Jan Ruml se narodil 5. března 1953 v Praze-Podolí jako syn komunistického novináře, později disidenta, signatáře Charty 77, politického vězně a poslance Jiřího Rumla. V raném dětství žil s rodinou ve Východním Berlíně, kde otec působil jako korespondent Československého rozhlasu, a zde byl svědkem budování tzv. Berlínské zdi (v srpnu 1961). Příklad rodičů i zážitek srpna 1968 předurčily jeho vlastní dráhu disidenta. Po maturitě v r. 1972 se čtyři roky hlásil na vysoké školy různého zaměření, ale z politických důvodů ho vždy odmítli přijmout. Proto začal pracovat v manuálních profesích (jako učeň ‒ filmový laborant na Barrandově, zauhlovač-odškvárovač v plynárně v Michli, dřevorubec v Kaplici v jižních Čechách, učeň a knihkupec v nakladatelství Melantrich, dojič krav a topič). Z Melantrichu byl propuštěn kvůli podpisu Charty 77, do jejíž činnosti se zapojil ještě aktivněji po svém návratu z jižních Čech do Prahy v r. 1978. Jan Ruml v Chartě působil jako jeden z koordinátorů, kontaktních osob a distributorů samizdatu. S Petrem Uhlem a Jiřím Němcem vytvářel celostátní distribuční síť dokumentů Charty, podílel se na vydávání samizdatu (časopis Spektrum), rozšiřoval Informace o Chartě 77, účastnil se česko-polských aktivit apod. V r. 1979 zorganizoval tzv. druhou vlnu VONS (Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných) a koordinoval tzv. kurýrní kamionovou poštu mezi Prahou a londýnským nakladatelstvím Palach Press Limited v Londýně. Po udání a zadržení jednoho z kamionů StB (v dubnu 1981) strávil spolu s otcem a dalšími šesti disidenty rok ve vyšetřovací vazbě. Po propuštění pokračoval v disidentské činnosti, jen v létě 1983 a 1984 se s bratrem vypravil do slovenských hor pást jalovice. V letech 1987‒1989 se podílel na vydávání samizdatových Lidových novin, Originálního videojournálu a radikálně antikomunisticky orientované politické revue Sport, stal se členem Hnutí za občanskou svobodu a účastnil se debat se studenty. Souběžně od roku 1987 pracoval jako sanitář na oddělení ARO v pražské Nemocnici pod Petřínem.

Dne 18. listopadu 1989 založil s přáteli ze samizdatu Nezávislé tiskové středisko, základ pozdějšího týdeníku Respekt, jehož se stal prvním šéfredaktorem. Velmi krátce působil jako mluvčí Občanského fóra a účastnil se prvního jednání OF s komunistickou vládou Ladislava Adamce (21. 11. 1989). Od prosince 1989 do června 1990 se podílel na práci neformální „vlivové skupiny" tvořené spolupracovníky prezidenta Havla, členy vlády, zástupci Občanského fóra a novináři. Tato skupina navrhla Jana Rumla do funkce náměstka federálního ministra vnitra, v níž působil od dubna 1990 do voleb v červnu 1990. V této funkci měl na starosti mj. propuštění deseti tisíc příslušníků bývalé Státní bezpečnosti v činných zálohách, neformální odvolávání agentů StB z vysokých státních funkcí a transformaci bývalé civilní kontrarozvědky na demokraticky kontrolovanou tajnou službu. Před volbami v červnu 1990 vystoupil v Československé televizi proti tehdejšímu předsedovi Československé strany lidové Josefu Bartončíkovi a obvinil ho ze spolupráce se Státní bezpečností a porušení slibu prezidentu Havlovi, že nebude kandidovat do státních funkcí. V letech 1992‒1997 byl ministrem vnitra samostatné České republiky a v letech 1996‒1998 poslancem Parlamentu ČR. V tomto období odpovídal za zásadní kroky demokratické transformace Ministerstva vnitra ČR, policie a tajných služeb. Na jaře 1992 vstoupil do Občanské demokratické strany, kde měl mimo jiné roli zprostředkovatele při jednáních mezi prezidentem Václavem Havlem a předsedou vlády Václavem Klausem. Podporoval základní cíle vlády, ale kritizoval její ekonomickou technokratičnost a vystupoval proti jejím sporným krokům (např. způsobu privatizace českého petrochemického průmyslu). Dne 28. listopadu 1997 vyzval spolu s ministrem Ivanem Pilipem tehdejšího předsedu strany Klause k odstoupení z důvodu nekalého financování strany v době jeho cesty do Bosny (tzv. Sarajevský atentát). Na kongresu v Poděbradech v prosinci 1997 kandidoval na předsedu Občanské demokratické strany, neuspěl, založil však samostatnou liberální stranu Unie svobody, jejímž se stal předsedou. Jan Ruml se podílel také na projektu koalice čtyř malých stran, tzv. Čtyřkoalici, proti „opoziční smlouvě" usilující o změny ústavního systému ve prospěch velkých stran. Za Čtyřkoalici byl v roce 1998 zvolen do Senátu ČR, kde působil od roku 2000 také jako místopředseda pro zahraniční věci a podporoval projekty zaměřené na obranu lidských práv v autoritativních režimech (Olympic Watch, Občanské Bělorusko). Během tzv. televizní krize na přelomu let 2000 a 2001 se ubytoval spolu se stávkujícími redaktory v budově České televize, aby státní orgány nemohly zakročit silou.

V roce 2004 se stáhl z politiky, dokončil studia práv a pracoval v oblasti firemního etického poradenství a na projektech neziskových organizací. Poskytoval zkušenosti s českou demokratickou transformací kubánským studentům univerzity v Miami. V roce 2006 sehrál důležitou roli při záchraně časopisu Respekt a stal se na dva roky předsedou jeho dozorčí rady. V současnosti působí jako generální ředitel holdingu SECAR Bohemia, který vyvíjí systémy pro vyhledávání ukradených osobních automobilů. Od r. 2010 je řadovým členem Strany zelených v Praze 2. Je ženatý a má dva syny, s rodinou často pobývá na chalupě v jižních Čechách.

 

 

 

Komentáře (1)

Kdy: 09.07.2013 22:26:41
Autor: Vojtěch Mašek, Pedagog
Popisek: Prolínání rovin historické paměti
Vzhledem k bohatému životu a kariéře pamětníka v rozhovoru dochází k cennému prolínání různých rovin zkušenosti a historické reflexe spojených se životem manuálního dělníka, disidenta, samizdatového novináře, ministra vnitra odpovědného za transformaci bezpečnostních složek a tajných služeb, stranického politika, senátora, zahraničně-politického aktivisty v oblasti lidských práv, manažera prestižního politického časopisu a manažera soukromé firmy. Ale také otce rodiny a křesťana. Propojuje se rovina spoluaktéra a komentátora historických událostí, který není s minulostí nikdy hotov a stále znovu se s ní vyrovnává. Aktuální historické a politické události pamětník začleňuje do širšího rámce osobní zkušenosti i do hlubší reflexe obecných postojů k životu, politice a jejich hodnotovým základům.
Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní badatelé. Do e-badatelny se můžete zaregistrovat zde.

VSTUP DO E-BADATELNY

Login:Heslo:

Registrace do e-badatelny

Ztracené heslo?


NASTAVIT JAKO HOMEPAGE  | RSS  | KONTAKTY  |  (c) 2000 - 2018 Post Bellum