Rostislav Glajch

* 1925

  • „(Jak jste vnímal komunistický režim, který nastoupil v Čechách po válce?) Jaký byl? Já jsem mu nerozuměl. Protože jsem vyrostl jinde, za jiných poměrů, měl jsem jiné návyky, a tady se to bralo trošku jinak, no měl jsem s tím někdy i problémy… (Zažil jste někdy i perzekuci komunisty?) Ne. ( A nějaké problémy jste s ním měl?) To se dá těžko popsat, to byli dílčí problémy, v celku bezpředmětný, to se nedá nijak říct, že by mi něco hrozilo – to ne. (Takže vy jste nikdy nevstoupil do komunistické strany?) Ale jo, od začátku. Co jsem tady, tak jsem.“

  • „Tak já jsem se demobilizoval, poslal jsem přihlášku, byl jsem přijat na vysokou školu zpátky, do čtvrtého ročníku (na Ukrajině). A protože brácha sloužil v české armádě a napsal jasně, že se (z ČSR) nevrátí, tak jsme tu situaci řešili tak, že jsme jeli sem. Protože jsme nechtěli rozdělit rodinu. On sloužil v české armádě a já v sovětské…“

  • „(Jaká byla nepřátelská síla, byli v převaze?) Byli, když se oni dostali až do Stalingradu, my jsme byli dole, tam byl vysoký břeh, a oni byli nahoře, takže oni měli ohromnou převahu. (A jak to probíhalo, když postupně ztráceli převahu?) No, to bylo střídavé, jednou jsme postoupili, potom jsme… To se nedá popsat, dneska říkám, to byl zmatek, na nějaké přemýšlení, to nebyl ani čas. (Můžete mi říct něco o zásobách, které tam byly? Jak to probíhalo, když jste potom byli odříznutí?) Tak nás zásobovali ze střední Asie. Všelijak. Jednou jsme to dostali, dvakrát ne. Já bych řekl, na ty poměry, co byly, ještě v celku dost slušný, na tu situaci.“

  • „(Měl jste nějaké přátele v jednotce?) Měl, dost… ale Rusáci a Ukrajinci, tam Češi nebyli… já jsem tam byl jediný Čech… (Jaké byly vztahy v jednotce, jaká byla ta přátelství?) Měli jsme bezvadného velitele, jmenoval se Michail Prodovko (?)(nesrozumitelné), ale to už je nebožtík. Dost přísný, strohý, ale spravedlivý, jestli mi rozumíte. Já jsem si ho strašně vážil. Taky když jsme byli na návštěvě, já už nepamatuji kdy, to bylo v roce… on už taky nežije… tak jsme byli u něj a to byl banket celou dobu. On mě měl rád. A já jeho taky. Byl přísný, ale věděl, co chce.“

  • „(Proděl jste základní vojenskou službu?) Ne, já jsem z vysoké, od lavic, jak se říkalo, šel na vojnu. A hotovo to bylo. To bylo v jednačtyřicátém roce, začala válka, a jak kdo kde byl, tak šel. (Co při mobilizaci, jak probíhal váš odchod do války?) Já žádnou nezažil, nám oznámili jste 53. zvláštní prapor, prostě to nebyla žádná ceremonie, nic, jak jsme byli na stavbě, jak byli oblečení, tak nás sebrali a už jsme byli na vojně.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    místo není známé, 14.11.2005

    (audio)
    délka: 30:36
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

„Prostě to nebyla žádná ceremonie, nic, jak jsme byli na stavbě, oblečení, tak nás sebrali - a už jsme byli na vojně.“

Rostislav Glajch se narodil 22. listopadu 1920 v městečku Kuněv na Ukrajině českým rodičům. Studoval vysokou školu stavební, na které ho v roce 1941 zastihl začátek války. Celá jeho skupina, se kterou byl na praxi, narukovala do ruské armády. Ve své jednotce byl téměř jediným Čechem. Sloužil u 53., později 51. ženijního praporu, tedy opravoval mosty a silnice. Od Kyjeva táhli na Stalingrad, kde se účastnil celého jeho obléhání, pak do Pobaltí a zpět do Německa, kde je zastihl konec války. Po válce se oženil a chtěl pokračovat ve studiích, ale protože jeho bratr sloužil v československé armádě a nechtěl se už vracet na Ukrajinu, přestěhoval se do Československa v 1947 i Rostislav Glajch s rodiči, manželkou a synem. Nejprve žil v Žatci, později v Praze, pracoval u Konstruktivy, v době odchodu do důchodu byl jejím ředitelem. Do komunistické strany vstoupil po příchodu do Československa, nikdy se nedostal do žádného většího konfliktu s komunistickým režimem ani nebyl perzekvován.