Václav Pražák

* 1928  †︎ 2022

  • „Na druhý straně potom už jsme jeli po tý dráze, která vlastně zásobovala z Číny Severní Koreu po celou dobu války. Ta byla věčně bombardovaná, po obou stranách byly krátery. To bylo zrovna po období dešťů, takže ty byly plný vody. Vesnice vybombardovaný, lidi kousek dál od trati v kopcích žili v zemljankách. Proti nám jezdily vlaky z fronty s raněnejma vojákama.“

  • „Podstata tý dohody byla, že se mohou vyměňovat vojáci, kus za kus, a že se mohou vyměňovat zbraně, také kus za kus. Tanky, děla a tak dále. A na tohle my jsme dozírali, co se odváželo, co odcházelo z Koreje a co přicházelo znova do Koreje. Já jsem tu první štaci měl Hungram, to bylo v Severní Koreji. Přístav bejvalej, kde byla obrovská chemická fabrika. Vybombardovaná, pochopitelně. Tak tam jsme se dostali do styku s ostatními členy toho týmu inspekčního, což byli Poláci za sever a my. A Švédové a Švýcaři za Jižní Koreu.“

  • „Postupně všichni odcházeli, se vytráceli, takže já už jako mezi těma posledníma jsem byl zavolanej. V takový místnosti seděl štábní kapitán a ten říkal, jestli bych nechtěl zůstat na vojně. A já jsem říkal: ‚Podívejte, v žádným případě, matka je sama, otec mi umřel. Já na vojně nemůžu zůstat, protože se musím vrátit. Matka je už stará a tak dále.‘ On povídá: ‚My bychom pro vás měli nějakou akci, ale nemůžu vám říci, co to bude, nemůžu vám říci, kdy to bude. Bude to v zahraničí a nemůžu vám říci, kam to bude. Ale jestli chcete, tak se můžete rozhodnout.‘“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Hradec Králové, 08.03.2013

    (audio)
    délka: 01:11:17
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Srpen 1968 jsem komunistům neodpustil

Václav Pražák
Václav Pražák
zdroj: autor Martin Reichl

Václav Pražák se narodil 27. července 1928 v Nechanicích. V městečku prožíval spokojené dětství až do začátku války. V roce 1944 musel, spolu s ostatními studenty obchodní akademie, nastoupit na nucené práce v nedaleké továrně Škoda. Nejprve kopal zákopy a poté pracoval jako pomocník ve slévárně. Po osvobození si dodělal maturitu a v roce 1950 nastoupil na základní vojenskou službu do příhraničí. Díky svému sportovnímu založení se v armádě dobře uplatnil a bylo mu nabídnuto studium nejprve na poddůstojnické škole a následně i na škole pro důstojníky v záloze. Závěrečné zkoušky složil na výbornou a získal hodnost poddůstojníka. Po dalším vojenském působení byl předvolán do Prahy na ministerstvo, kde mu byla nabídnuta blíže nespecifikovaná mise. Souhlasil a následoval náročný výcvik včetně kurzu angličtiny. Až později se dozvěděl přesný cíl své mise - Korejský poloostrov. Odjezd na misi proběhl v roce 1953. Společně s asi 250 příslušníky československé armády se vydal na dlouhou cestu vlakem, přes celé Rusko a Čínu. Cílem cesty byla 38. rovnoběžka a účelem mise mezinárodní dohled nad dodržováním dohody o příměří. Na Korejském poloostrově vystřídal řadu míst, až nakonec po necelém roce mohl s poslední skupinou československých vojáků odcestovat zpět domů. Po návratu se uvítal se svou manželkou a šestiměsíčním synem, který se narodil během jeho zahraniční mise. Další vojenské působení kvůli rodině odmítl a našel si práci na kulturním odboru městského národního výboru. Také začal studovat filozofickou fakultu. Situace se obrátila po srpnu 1968, kdy se Václav Pražák zúčastnil celokrajského shromáždění kulturní fronty, jehož výsledkem byla ostrá rezoluce proti vstupu sovětských vojsk. Když zanedlouho nastala normalizace, vyhodili ho ze strany a následně i ze zaměstnání a byl také předvolán ke kárné komisi na vysoké škole. Díky známostem mohl dostudovat, práci však hledal jen těžko. Nakonec nastoupil jako dělník v aranžovně. V roce 1988 rozhodla stranická organizace o pamětníkově odchodu do důchodu, přestože chtěl pokračovat ve své práci. Po revoluci nastoupil na hradecký okresní úřad na odbor ochrany památek, kde se vypracoval až na vedoucího. Václav Pražák zemřel po krátké nemoci v dubnu roku 2022.