Josef Husek

„Říkali mně, byl jsem v nových modrákách, to mně zas rodiče koupili. Dali mi, kam mám jít, co a jak, já tam přijdu: ‚Vemte si, kolik unesete cihel, a půjdete s náma.‘ Tak jsem si to vzal na sebe a kluci mně říkali: ‚Čoveče, ty si zničíš šaty.‘ A já povídám: ‚Vždyť to mám na to.‘ A říkali: ‚Kdes byl? Cos dělal?‘ Já povídám: ‚Chtěl jsem být učitelem.‘ Já jsem chtěl být katechetou, víte. Tak mě to trochu táhlo, tak jsem to sváděl na to. Neříkal jsem hned každému, co jsem, že jsem kněz. Protože kdybych řekl, že jsem kněz, tak začnou se mnou mluvit, kde viděli jakej kostel, a co kde bylo, a tim to končí, šel bych pryč. Neměli bysme si co říct. A takhle zanadával, zaklel, zavrčel. Tak jsme si rozuměli a jelo se dál. Já jsem zmlkl. Měl jsem ve zvyku, když někdo bral jméno boží nadarmo, tak jsem v duchu Pánaboha odprošoval, a už to bylo.“

„To jsme byli, Bánská Bystrica, Zvolen. Ve Zvolenu jsme byli zhujtovaní, taková malá jednotka, pomáhali jsme zednictvu, budovat nějaké ty letecké čekárny, nebo takové nějaké hlouposti. Potom nás přestěhovali, mezi Zvolenem a Bánskou Bystricí jsou asi tři stanice, tak do té jedné stanice, která už byla vykřičená Svobodnou Evropou, ale my jsme dělali potajmu. A tam za mnou přišel velitel, který byl smradem jeden z nás, ale dostal četařskou tuhletu a dělal nám šéfa. Povídá: ‚Sbal si tele, běž na silnici, tam počkej, přijede si pro tebe kapitán, budeš mu dělat pucáka.‘ No, bylo to zajímavé. Vyjdu z toho objektu, přidá se ke mně ještě jeden takový, chlapisko povídá: ‚Člověče, asi jsem se hodně uřekl, já jsem byl v hospodě předevčírem, pustil jsem si hubu na špacír, oni to asi na mě řekli. To vypadá smradlavě s náma.‘ Tak jsme si sedli na příkop, za chvilku přijelo osobní auto, vylezl z něho podporučík, takový škaredý pohled měl. Vylezl ještě jeden voják, to byl, pane, nádiva, ten kdyby mi dal facku, tak letím ve vzduchu. Chtěl ten podporučík legitimace, podíval se na jeho a povídá: ‚Běžte zpátky, ‘ a na moji: ‚To je on, sbalit.“ Dali mi želízka, dovedli mě k autu: ‚Běžte dovnitř. Sednout si až do kouta.‘ Na zadním sedadle zjistil jsem, že tam není klika, že je vymontovaná. Vedle si sednul ten voják a ten podporučík se otočil a povídá: ‚Husku, jestliže ceknete, tak dostanete pár facek, rozumíte?‘ Já povídám: ‚Poslušně si prosím.‘ Lehl jsem si, zakryli mě pláštěm a tak mě vezli.”