Milada Kolářová

* 1926

  • „Bohužel došlo k prozrazení a Bohouše zatklo gestapo, když už byla okupace. Ale ještě dřív, předtím než ho zatkli, tak Bohouš k nám na Mýtka jezdíval zabíjet prasata, když byla zabijačka. Ovšem načerno. To se podařilo našim vždycky vykrmit načerno nějakého čuníka a z toho, co zbývalo, no nemůže se říci ani zbývalo… Alespoň polovinu zas nechávali lidem ve městech, protože ve městech byla bída. A když takhle při jedné zabijačce Bohouš si stěžoval, že nemá dostatek potravin pro ty lidi a že už nemají se kde ukrývat, tak maminka povídala bratrovi Bohoušovi: ‚No tak, Bohouši, když budeš o někom takovém vědět, tak ať přijde.‘ Načež Bohouš pak přivedl parašutistu Kiše a ruského zajatce Afanasije Koropku.“

  • „Maminku, mě i sestru i tu paní Říhovou potom, všechny jsme byly na jedné cele, ale ta cela byla velká dlouhá místnost a tam byly palandy nad sebou troje, troje palandy nad sebou, a celkem se nás tam vešlo osmdesát. Dovedete si představit, jak jsme byly namačkaný. První noc jsme neměly kde spát, protože na těch palandách místo nebylo. Dostaly jsme tam jednu deku, misku, to byla miska hliněná, a dřevěnou lžíci. To byla výbava. Musely jsme si tedy lehnout na podlahu. My tři k sobě na tu jednu deku, těma dvěma dekami jsme se my tři přikryly. To víte, zima byla, muselo být pootevřené okno, protože tolik lidí muselo mít vzduch. A jíst jsme dostaly. My jsme dostaly k večeři polévku, měla to být nějaká jakoby zelňačka nebo co. No něco, co bych nikdy, nikdy nepozřela, ale byla jsem ráda, že to bylo teplé. Tak to bylo jediné, co jsme za ten den snědly. A do těch našich papírů ale při příjmu napsali RU, to znamenalo návrat nežádoucí. A potom ale ty spoluvězeňkyně viděly, protože tam bylo spousta velice hodných žen, velice hodných, takže řekly: ‚Na zemi spát nemohou.‘ Tak udělaly místo na těch palandách ještě víc a přijaly nás mezi sebe.“

  • „Přiblížili se, vojsko, prostě to obklíčilo. Přibližovali se a sousedy hnali před sebou. Báli se, že by se mohlo střílet. A měli s sebou Alexandru Pančenko, to byla jedna z toho seskoku, která s Kišem seskočila, a Němci ji hned zajali, hned na místě, tam ji zajali. Tak ji měli zajatou, kvůli tomu, aby poznala Kiše. A tak tu hnali taky vepředu. No a my, naši když viděli, co se děje, tak vyšli a Pančenková se ptala: ‚Je tady Kiš?‘ Naši řekli: ‚Ne.‘ No a to se jí úžasně ulevilo. My jsme se pak s ní setkali v Terezíně, později. A takže potom, když věděli, že tam není Kiš, tak už se nebáli, vtrhli do dvora a tatínka přivázali k ořechu, nás ženy postavili na záhrobeň čelem ke zdi a vojáci začali rabovat. Kde co všechno a potom nakonec řekli, ať ten zajatec vyjde z krytu. Takže museli jsme oddělat ten příklop a říci Afanasovi, že je všechno prozrazené a že nemůže střílet, protože je to nemyslitelné, nemožné. Tak vyšel, oni ho zajali, v klidu ho vzali s sebou do auta. Jemu nic nedělali. Prostě pro ně byl bezvýznamný, pouhý zajatec.“

  • „Ale potom ten Bohouš u Hradiště byl zatčený. To šlo, nevím odkud, odněkud z hor zase od těch partyzánů. Byl prozrazený, byl na gestapu. Neprozradil nic, kde Kiš je. Němci už věděli o Kišovi. A neprozradil nic, nechali ho na samotce, strašně tam vytrpěl, hrozně. A když už s ním nemohli nic svést, dali ho na celu a k němu nasadili bývalého československého důstojníka Navaru z České Třebové, který tam byl také uvězněn, a ten už to tam taky nemohl snést, tak aby si pomohl a sobě ulehčil, tak z Bohouše všechno vytáhl.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Chrudim, 08.11.2012

    (audio)
    délka: 01:02:42
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Strýc Bohouš pro nás zůstal hrdinou

Milada Kolářová
Milada Kolářová
zdroj: M.Reichl

Milada Kolářová se narodila 3. listopadu 1926 v obci Mladoňovice nedaleko Chrudimi. Rodiče měli malé hospodářství na samotě v usedlosti Mýtka, kde pamětnice vyrůstala spolu se sestrou a bratrem. Otec, vyučený krejčí, byl amatérský divadelník. Milada Kolářová za války studovala na učitelském ústavu v Chrudimi. Bydlela u manželů Říhových, kteří se později zapojili do protinacistického odboje. Její rodiče a strýc Bohouš Polívka pomáhali během okupace s dodávkami potravin do města a ukrývali členy odboje. Na statku rodičů se skrývali parašutista Vasil Kiš a ruský uprchlík Afanasij Koropka. V lednu 1945 byl na základě udání zatčen strýc Bohouš a 7. února 1945 si Němci přišli na statek pro ostatní členy rodiny a pro Koropku. Hledaný Kiš stačil včas zmizet a zatčení unikl také bratr pamětnice, který ležel v nemocnici. Zadrženi naopak byli manželé Říhovi. Všichni byli nejprve vyslýcháni na gestapu v Pardubicích a 1. března převezeni do Malé pevnosti v Terezíně, kde zůstali až do konce války. Dne 5. května 1945 opustila Milada Kolářová s maminkou Terezín a společně odjely k matčině sestře do Chrudimi. Po několika dnech se z Terezína vrátil i otec, sestra a strýc Bohouš.