„A ty díry jsou spojeny takovou latí, která spojuje a zakrývá ten průzor mezi těma dílama. A ty mrchy štěnice byly v těchhle prostorách za těma latěma. No, ve dne to bylo dobrý, ale když se zhaslo, tak takovej šustot se ozval. To už jsme pak věděli, co a jak. Tak šustot, šustot, plnej strop toho a teď začaly padat. Všechny se neudržely na stropě. Tak jsme vylezli z postelí všichni, a co jsme měli, tak jsme flákali po tom stropě, košilema, botama a tím vším, co jsme měli k dispozici.“
„Všude se mluvilo napůl německy, páč lidi, který ovládali němčinu už tenkrát, tak se chtěli vytáhnout, že oni jako uměj německy, tak i když nemuseli, protože v těch krámech byli český prodavači nebo prodavačky, tak takovejhle zmetek, kterej se takhle vynášel s tou svou znalostí němčiny, tak prostě tam začal německy. Samozřejmě, i když mu nemohli nijak odporovat, tak prostě se to rozkřiklo a takovej člověk byl v nemilosti. Po válce byl označen jako konfident.“
„A tak se svýma příbuznýma byla (manželka) v NDR a vraceli se 10. srpna v 68. roce. A přijeli celý vyvalený, že na hranicích je plno německejch tanků. A někoho se tam ptali a ten říkal: ,To je tady takový...‘ Tenkrát tam skutečně bylo vojenský cvičení, já nevím, jestli to víte. V rámci Varšavský smlouvy se tady uspořádalo cvičení. Tady byli Rumuni, Rusové, Poláci, NDR, a kdo sem ještě patřil do toho bloku? Maďaři. A tady prostě, hlavně na západní hranici, tam se střílelo, a tak si tam hráli na vojáky. Ale to už skončilo, to datum špatně odhadli a prostě skončili dřív, než se něco stalo. A teď už měli odjet, ale oni odjeli tihleti Poláci a tak, ti odjeli za hranice domů, ale Rusové, ti zůstali na Slovensku.“
Karel Malý se narodil roku 1928 ve Dvoře Králové. Už před válkou vstoupil do skauta a po válce začal vést vlčata a vedl je pak už po celý život. Za války vystudoval obchodní školu a vyučil se typografem. Jelikož jeho otec byl za první války legionářem v Rusku a bojoval tam proti bolševikům, tak měl Karel za komunismu špatný posudek a na vojnu byl poslán k PTP do kladenských dolů. Vojenská služba mu pak byla prodloužena. Problémy měl i v zaměstnání. Celý život strávil ve Dvoře Králové, tam také 8. června 2012 zemřel.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
