Petr Blažka

* 1960

  • „Prostě byly vlčata, který furt rostly, byly větší a větší a nikam neodcházely. Tak jsme pak měli takovej statut, že jsme družina Klokanů. Měli jsme už svůj program, jezdili jsme na puťáky na Slovensku, v Rumunsku. A vždycky jeden den z tábora. Chodili jsme do divadla. Velmi intenzivně jsme žili tou svojí družinou. Byli jsme taková pestrá společnost. Tam byli kluci silně věřící a na druhou stranu velmi liberální. Takže když jsme někam jeli vlakem, nebo seděli za deště pod celtou, tak jsme debatovali.“

  • „Tak spolu ještě se dvěma Dadama Ivanem a Ešvou zašli do dejvickýho Sokola, tam byli bratři Vokoun a Kopecký a těm řekli, že by chtěli dál pokračovat ve skautský činnosti a že potřebujou nějakou záštitu. Což bylo statečný, že řekli, že tam můžeme bejt. Nejdřív jsme byli Kroužek pro pobyt a cvičení v přírodě a scházeli jsme v klubovně, která byla za tou dejvickou sokolovnou v tom vnitrobloku.“

  • „Tak jsme měli takový problémy, že nám ta skautská organizace přišla moc organizovaná. Řešili jsme to s Matem a Václavem Břicháčkem, kterej byl velká duchovní autorita. Byl kamarád mýho táty. Ten nám hodně pomoh, že jsme se k tomu přihlásili a začali jsme trochu nosit kroje. My jsme viděli některý věci, který nejsou podstatný, jestli se s nima musíme ztotožňovat. On říkal, ať se ztotožníme s tím nejdůležitějším – že to je výchova dětí dětma a že to je mezinárodní společenství.“

  • „To k nám chodil jeden kluk. Jeho tatínek byl dost postiženej v osmašedesátým. My jsme znali toho tatínka. Podílel se na těch dětských vesničkách. Tak jsme říkali, to bude dobrej kluk. Právě ty nový členové v tý době tý totality – to bylo vždycky z nějaký známý rodiny. To nešlo jít do školy a říct, že nabíráme nový členy. To se prostě kádrovalo, že tohleto je dobrá rodina a to jejich dítě nebude někde vykládat, že jsme skauti. Po celou dobu to fungovalo, ale tenhle klučík byl takovej, že ten tatík byl hodně postiženej, a tak se rodiče snažili, aby nedopadl stejně, tak ho nechali, aby vstřebal tu oficiální propagandu. S tím nijak nepolemizovali. A on to do sebe nasál ze školy a dělal dusno. Tehdy se to nějak ustálo, ale báli jsme se. ,Jakej skauting, to je přece zakázaný!‘ A já mu řikám: ,Co blbneš!‘“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha/Petřiny - u pamětníka doma, 11.12.2011

    (audio)
    délka: 01:20:55
    nahrávka pořízena v rámci projektu Skautské století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Každej chtěl mít první hlídku, protože Ešva poslouchal Hlas Ameriky

1979_Klokani_35.JPG (historic)
Petr Blažka
zdroj: 1, archiv pamětníka 2,Výprava skautského střediska Kruh, foto Jan Havelka

  Petr Blažka se narodil v roce 1960 na pražských Petřinách. V roce 1969 vstoupil do 18. smečky vlčat, což pozitivně poznamenalo jeho následující život. V letech 1982-1992 tento oddíl vedl se svou družinou Klokanů pod hlavičkou T.O.M. 5057 v rámci dejvického Sokola. Posléze jej přivedl opět do skautské organisace. Petr Blažka vystudoval obor ochrana životního prostředí na Přírodovědecké fakultě UK a od roku 1984 je učitelem.