Jarmila Doležalová, roz. Šťulíková

* 1939

  • „Nacházíme se v Ležákách, kde stával mlýn. Já jsem se tady narodila v prvním patře, tam bydleli rodiče. Maminka vařila Jiřímu Potůčkovi. Gestapo nás se sestrou odváželo ze Včelákova, tam bydlela babička a dědeček. Ty už gestapo odvezlo, byli jsme v té době u sousedů.“

  • „Podle strýce Václava Pelikána vím, že když sem přišel Jiří Potůček Tolar, tak pro něj maminka vařila. Bohužel z této doby, ani když jsem bydlela u babičky a dědy, si nepamatuji nic. Až když nás odváželi z dětského domova, myslím, že to bylo v Bruškově (Bruckau), že nás tam bylo asi šest osm dětí, už nevím, které děti tam byly. Třeba i Venda Zelenků z Lidic. Po několika dnech nás měli odvézt do Puščikovo (Puszczykowo) v Polsku. Tam mne odváželi na poněmčení. Mne si černým autem odvážel pan Paetel ke své rodině. Byl zemědělský inženýr.“

  • „Nejdřív jsem bydlela u paní Židové (z Lidic) v Kročehlavech. Pak mě pan Ondráček dovezl k dědečkovi do Včelákova. Neuměla jsem česky, vrátila jsem se v červnu 1946. V roce 1947 jsem začala chodit do školy. S sebou jsem si přivezla sešity z německé školy, moc jsem toho vyplněného neměla, nechodila jsem tam dlouho. Musela jsem se naučit česky, například jsem říkala: ,Vendo, kdes byla?‘ Pan řídící byl přísný, byla jsem bojácná. Prý jsem se po vyvolání ohradila: ,Ich bin nicht Jamila Špulik, ich bin Camilla Paetel.‘“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Ležáky, 17.04.2012

    (audio)
    délka: 45:45
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Neuměla jsem své české jméno ani pořádně vyslovit

P1240469.JPG (historic)
Jarmila Doležalová, roz. Šťulíková
zdroj: archiv T.Babkové, inf. cedule ve Včelákově

Narodila se 13. listopadu 1939 v ležáckém mlýně jako Jarmila Šťulíková. Má o rok a půl mladší sestru Marii. Dne 24. června 1942 Němci tento mlýn a přilehlou osadou Ležáky za spolupráci se skupinou Silver A vypálili. Místní děti byly nejdříve odvezeny na pardubický Zámeček, pak do Dykovy ulice v Praze (Rassen und Siedlungsamt), kde byly sestry Šťulíkovy vybrány jako vhodné k poněmčení. Odtud putovalo všech 13 dětí spolu do sběrného tábora v polské Lodži, 11 jich zahynulo později v plynové komoře v Chelmnu. Sestry Šťulíkovy pokračovaly do dětských domovů Bruckau a Puschkau, Jarmila se dostala k rodině Rudolfa Paetela. Kvůli polsky znějícímu jménu ji pojmenovali Camilla. Po válce její adoptivní rodiče po výzvě v novinách nahlásili, že opatrují dítě, které si osvojili za války. Jarmila byla převezena do Československa, nejprve se o ni starala paní Židová z Lidic, poté její dědeček František Pelikán navrátivší se po válce do Včelákova z koncentračního tábora Buchenwald. Vystudovala Pedagogickou školu v Litomyšli a pracovala jako učitelka v mateřské škole. Žije ve Včelákově a má sedm dětí.