Jiří Zapletal

* 1934

  • „Já jsem vyšel kolem osmé hodiny ráno ven a vidím od Bouzova jít vojáky. Tak jsem myslel, že jsou to partyzáni. Tak říkám otcovi, že sem jdou partyzáni. Otec vyšel ven a podívá se a povídá: ,Ne, ne, to jsou Němci. Bude zle.‘ Tak si připravil legitimaci a čekal ve dvoře. A když přišli do dvora, tak ho začli vyslýchat. My jsme se jako děcka s máti dívali z okna. Taky ho začali pohlavkovat. Tak máti s jeden a půl ročním dítětem vyběhla ven a chtěla ho bránit. Ten voják do ní strčil, že spadla i s tím dítětem. Pak přišel jeden z nich dovnitř a začal nás vyhánět ven z kuchyně. Máti si ještě vzala kočárek. Uložila tam tu dcerku. A museli jsme opustit dům a jít směrem do vesnice. A otce si tam nechali. Ještě než jsme odešli, tak táta musel jít pro zápalky a s tím vojákem jít do stodoly. Musel to zapálit, vypustit dobytek a my jsme s děckama a máti museli pryč a otce si tam nechali. Ještě když jsme odcházeli, tak už vedli i souseda. No potom už po té druhé hodině to skončilo. Tak každej viděl, co se stalo.“

  • „Nemohl jsem pořád pochopit, co se to děje. Když jsme šli po té vesnici, tak jsme potkali v jedné zatáčce naproti Vysloužilovým jednoho vojáka. To jsem právě viděl ponejprv vojáka. V helmě, v uniformě, samopal a ještě něco táhl v ruce. To jsem potom zjistil, že to byl kulomet. A šel prostředkem silnice a my jsme se museli vyhnout. A on se šklebil, oči podlitý. Oni údajně z pátku na sobotu na tom hradě popíjeli. Tak toho si teď na stáří vždycky vybavuju. Na toho si vzpomínám. A taky si vzpomínám, že jsme šli po té vesnici. Dobytek běhal, explodovaly rány, dým se valil. To bylo strašný.“

  • „Muže shromažďovali po skupinkách. Potom, když jsme se vrátili, tak u naší stodoly jich leželo pět. U špramickýho mostu jich bylo šest. Tady před školou, tam jich bylo tak čtyři nebo pět. U Klepárů, tam jich taky bylo po skupince. Oni je shromažďovali do skupinek a potom je stříleli. Taky je tam sem tam památníček. Vlček támhle v lese, tady za domem Konečný, jak se jde do Bouzova, tam má pomníček Jenda Šlusar.“

  • „To bylo na jaře v tom pětačtyřicátým roce. Táta se sousedem dělali v lese kryt. Já jsem byl doma s máti a přišel partyzán a chtěl vodku. Máti mě poslala pro tátu. Já jsem se rozběhl přes pole do lesa, no a táta přišel a vyřídil to s ním. Jestli mu dal pití, nebo nedal, to já nevím.“

  • „Přes den jsem tady viděl Němce. Z Bouzova jeli kontrolovat barikády. A za večer a v noci tady zase byli partyzáni, takže to se tak střídalo. Tady mám jednu takovou vzpomínku. Za války se dělaly takový míčky z celofánu. Děvčata to dělaly a byla tam kamarádka Lidka Dostálová. Když jí ten materiál došel, to už bylo v zimě, pozdě večer, tma, tak chtěla po mně, ať jdu s ní dom pro ten materiál. Tak já jsem šel. To bylo přes čtyři domy a přijdu do dvora, chytím po té klice, a místo té kliky jsem nahmatal chlapa. No tak já jsem zařval a utíkám pryč. A on za mnou volá: ,Neboj se! Neboj se!‘ Tak jsme doběhli dom, říkám to tátovi. Táta hned skočil do botů a šel tam. Byli to nějací uprchlíci. Byli tam dva. Já jsem nahmatal jenom jednoho. Tak je zavedl k Maťátkovi, tam se scházeli. Tam měli nějaký rádio, tam poslouchali zprávy. Tak jim dali jídlo.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Javoříčko, 31.10.2011

    (audio)
    délka: 01:37:42
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Když se ty ženy rozprchly, běžely každá ke svému domu a hledaly svého manžela, sourozence, syna...

Jiří Zapletal v mládí
Jiří Zapletal v mládí
zdroj: archiv pamětníka

Jiří Zapletal se narodil v roce 1934 v malé obci Javoříčko uprostřed lesů Bouzovské vrchoviny. Těsně před koncem války, 5. května 1945, se stal v pouhých deseti letech svědkem toho, jak jeho rodnou obec vypálilo SS komando poručíka Egona Lüdemanna a přitom zavraždilo 38 mužů. Mezi nimi i jeho otce Augustina Zapletala. Jeho maminka Marie zůstala sama se třemi dětmi a čtyři roky po válce s nimi žila v jedné místnosti u bratra v Březině. Po vybudování několika nových domů v Javoříčku se rodina vrátila do rodné obce, kde Jiří Zapletal žije i dnes.