Byly mi tři roky, když nás sebrali. My jsme neemigrovali, emigrovat je, když chcete emigrovat. Nás sebrali
Melpomeni Filipová se narodila v roce 1945 ve vesnici Strkovo (Platy) v okrese Florina v Řecku, blízko hranic s Albánií a tehdy jugoslávskou Makedonií. Obec byla národnostně smíšená, podle vzpomínek její matky šlo o kavkazské/pontské Řeky. Její matka byla ve vesnici léčitelkou, její první manžel padl ve válce roku 1940 a její druhý manžel (otec Melpomeni / Menky Miovské a jejích mladších bratrů) byl slavomakedonský partyzán. V roce 1948 byly podle jejích slov se sestrou „sebrány“ a odvezeny přes Jugoslávii do ČSR, kde prošla domovem v Klokočově (část obce Vítkov, okr. Opava). Strávila tam 11 let, vychodila základní školu a ve 14 letech si ji vzal bratr k sobě do Brna a posléze do Kuřimi. Nejprve pracovala v Tišnově, posléze vychodila střední průmyslovou večerní školu bez maturity a poté byla zaměstnána 30 let v TOS Kuřim. Tam také dlouhou dobu žila s českým manželem. Dnes je vdova, má jednu dceru a žádná vnoučata. Prakticky se integrovala do české společnosti, má jen české kamarádky, makedonsky běžně nemluví, ale makedonsky i řecky se domluví. Jméno Melpomeni Petridou dostala podle svých slov, až když jela poprvé do Řecka, protože „Řeci chtěli mít pořádek“ a její tatínek byl jako Petridis veden v Řecku. Byla a je politicky neaktivní, z politiky po roce 1989 pociťuje deziluzi. Sama se cítí „vším, vždyť člověk neví, z čeho pošel“.
