Jana Čipáková

* 1941

  • „A sešel se nám celý fascikl petic a odezev na naše vysílání, a dokonce jsme dostali od posluchačů celý pytlík králíka, protože my jsme se nedostali ven. Z tehdejší cukrárny jsme dostali dvoupatrový dort. A někdo nám přinesl šedesát růží. Chudinky, ty tam s námi přežily celý ten týden.“

  • „Těžko jsem si hledala práci. Manžela vyhodili taky z práce. A já sama jsem obešla dvacet šest míst, ale nikde mě nevzali, protože já jsem se netajila tím, co za sebou vleču. Až jsem se přes konexe mojí maminky dostala do knihkupectví a byla jsem tam pěkných pár let. Sice to nebylo ekonomicky výhodné prostředí, ale vyhovovalo to mému založení pro lidi a pro knížky.“

  • „Setrvali jsme ve studiu pod zemí a nebyli jsme k nalezení, protože byl to rozhlas po drátě a ten nejde zaměřit. My jsme viděli vůz s anténkou, jak se točí a hledá, ale drát se nedá zaměřit. My jsme v tom studiu setrvali i potom, co přestal vysílat rozhlas na Beethovenově ulici. Takže my jsme se s těmi redaktory spřátelili a oni za náma chodili a nosili nám zprávy a my jsme je pak vysílali. Nejenom po drátě, ale i do ulic skrze tlampače.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Brno, 08.03.2016

    (audio)
    délka: 02:56:06
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Vysílání rozhlasu po drátě během okupace nemohli zaměřit

Jana Čipáková
Jana Čipáková
zdroj: Sběračka Lucie Hostačná

Jana Čipáková, rozená Bilavčíková, se narodila v Brně 16. dubna 1941. Vystudovala filozofickou fakultu, dva roky učila ve vesnické škole ve Velkých Němčicích a poté nastoupila jako redaktorka v brněnském rozhlase po drátě. Spolu s kolegou technikem a svým manželem se při okupaci 21. srpna 1968 statečně ujala podzemního vysílání. Ze sklepního studia pod radnicí informovala brněnské obyvatele o dění ve městě nepřetržitě celý týden. Vzhledem k tomu, že šlo o rozhlas po drátě, Rusové jej nemohli zaměřit a vysílání zrušit, a ačkoli se vědělo, odkud rozhlas po drátě vysílá, nikdo je Rusům neudal. Na počátku tzv. normalizace Janu Čipákovou v roce 1970 vedení brněnského Československého rozhlasu vyhodilo z práce, o zaměstnání přišel i její manžel a dcera se nemohla dostat na školu. Pamětnice pracovala jako prodavačka v knihkupectví, v administrativě a nakonec v muzeu. Po revoluci 1989 se vrátila do rozhlasu po drátě, kde zůstala do roku 2002, kdy bylo vysílání po drátě navždy zastaveno. Celý život se mimo jiné věnovala lidovému folkloru, s nímž cestovala po Evropě. Zajímá se o historii Brna a sestavila také medailonky 205 polozapomenutých významných brněnských osobností.