Nikolaos Dumalas

„Otec byl u partyzánů a jednou přišel matce říct, že se na nás chystají naši protivníci, říkal jim fašisti. Takže by bylo dobré, kdyby se někam schovala. Matka se tedy rozhodla, že půjde taky k partyzánům. Vyprávěla mi, jak jsme šli ve skupině víc lidí. Vezla mě na oslu, který měl popruhy. Na jedné straně jsem byl já (pětiletý) a na druhé koš jako protizávaží, abych nespadl. U partyzánů jsme byli asi měsíc nebo dva a pak jsme přešli hranice. Z Řecka si ještě pamatuju, že jsme byli ve vesnici někde u hranic. A moje jediná vzpomínka je, jak nás tam v zákopech bombardovala letadla.“

„Když jsme byli v Těchoníně v roce 1954 nebo 1955, jezdil za námi bratranec, který byl starší o tři roky a studoval průmyslovku v České Třebové. Jednou, když nás přijel navštívit, měl takové kalhoty, trubky tomu říkali. Tenkrát to bylo hodně módní. Matka byla rozhořčená, že tam tancoval ,boogie-woogie‘. Říkala tomu ,buti-buti‘ řecky. Byla rozčílená, jak může tancovat takové americké tance. Když jsme pak bydleli v Jeseníku, bratr, který studoval v Hranicích, za námi přijel domů a měl na sobě džíny. Otec (nevlastní) byl velký komunista, a tak vzal kalhoty a sekeru a na špalku na zahradě bratrovi ty džíny rozsekal. Takže my jsme byli vedeni k tomu, abychom na Západ moc nekoukali. Spíš na to Rusko.“