Miroslav Pěchuvka

* 1932

  • „V té době byl skauting špatný. Byl to západní směr, západní ideologie, západní kultura, západní výchova mládeže, která naprosto neodpovídala komunistické výchově - tak se na to tehdy nahlíželo a samozřejmě, že soudruzi měli po té stránce pravdu, takže nikdo tehdy nemohl protestovat nebo říci, že to není pravda. Všechno již bylo dané.“

  • „Myslím, že mě skauting hodně ovlivnil. Myslím, že to byl právě jeden z důvodů. Příroda, skautství a to všechno. Když to tak vezmu, tak otec byl zámečníkem a celá moje rodina pracovala spíše v této oblasti. Předtím jsem s tím lesem tolik společného neměl, takže myslím si, že mě to natolik ovlivnilo, že jsem nakonec šel studovat lesnickou školu.“

  • „Myslím si, že skauting je velmi dobrá organizace. Tohle už se projevilo celosvětově, že skauti patřili vždy mezi čestné lidi, kteří jednak měli rádi svůj národ, ale byli taky čestní a upřimní, takže bych si přál, aby to pokračovalo i v mladé generaci.“

  • „Ideová výchova působí dlouhodobě, ty totiž nikdy nezapomeneš na to, že jsi byl vychováván například jako skaut. I když se potom dostaneš do jiného prostředí, tak ta výchova v tobě přetrvává a ovlivňuje tě.“

  • „Zážitek už byl přejezd přes rozbombardované Německo, protože to bylo v roce 1947 a Německo bylo totálně rozbité. Na Jamboree jsme dostali přidělené místo a tam jsme postavili typický tábor československých skautů - podsadový, do podkovy, s vlajkou a bránou. Navzájem jsme se jako skauti navštěvovali. Slovo, které ovládlo Jamboree, bylo slovo CHANGE, pořád se všechno měnilo - odznaky, šátky, čepice. My jsme hostili cizí skauty, cizí skauti hostili nás, takže to bylo velmi příjemné. Domlouvali jsme se samozřejmě rukama a nohama, prostě jak to šlo. Starali se o nás, péče byla dobrá, jídlo jsme měli a nemohli jsme si na nic stěžovat. Potom, co skončilo Jamboree, jsme projížděli Francií, takže vždycky jsme v nějakém městě vystoupili a tam jsme defilovali a zpívali jsme, protože jsme měli dvě kapely, takže s nimi jsme pochodovali. Takže to bylo zajímavé a pěkné. Aktivit bylo hodně a nezahálelo se. Pořád bylo co dělat - až do posledního dne.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Pražmo, 18.02.2011

    (audio)
    délka: 01:37:37
    nahrávka pořízena v rámci projektu Skautské století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

V době normalizace se vždycky našli lidé, kteří mi dokázali pomoci

Z natáčení pamětníka Ing. Miroslava Pěchuvky
Z natáčení pamětníka Ing. Miroslava Pěchuvky
zdroj: Jakub Foldyna

Ing. Miroslav Pěchuvka se narodil 12. září 1932 v Kunčičkách (dnes Ostrava 13). Narodil se v rodině strojního zámečníka. Během války, v roce 1942, byl jeho otec zatčen za odbojovou činnost a poté zemřel v koncentračním táboře Osvětim. Ke skautingu Miroslav Pěchuvka se připojil hned po válce v květnu 1945. Jako důvod uvádí tehdejší vlastenecké a protiněmecké smýšlení a hlavně knihy Jaroslava Foglara. Vstoupil do 17. oddílu v Kunčičkách. Na jaře v roce 1946 složil svůj skautský slib. V roce 1947 byl vybrán na skautské Jamboree v Mondialu ve Francii. Miroslav Pěchuvka se domnívá, že ho skauting ovlivnil při volbě povolání: nejdříve dělal dva roky lesníka, pak technika a vedoucího polesí v Loučné. Od roku 1964 pracoval jako technolog. Byl členem KSČ. Během pražského jara 1968 patřil k refomním komunistům. Po roce 1968 byl ze strany vyloučen a byl nucen odejít jako technik na dopravní středisko a pak na těžební středisko LZ Frýdek. Po roce 1989 byl vedoucím polesí a pak lesním správcem Lesů České republiky Frýdek- Místek. Skauti bývalých oddílů z Kunčiček se dodnes scházejí. Miroslav Pěchuvka často bývá jeden z organizátorů těchto srazů.