Miroslav Pěchuvka

„Myslím, že mě skauting hodně ovlivnil. Myslím, že to byl právě jeden z důvodů. Příroda, skautství a to všechno. Když to tak vezmu, tak otec byl zámečníkem a celá moje rodina pracovala spíše v této oblasti. Předtím jsem s tím lesem tolik společného neměl, takže myslím si, že mě to natolik ovlivnilo, že jsem nakonec šel studovat lesnickou školu.“

„Myslím si, že skauting je velmi dobrá organizace. Tohle už se projevilo celosvětově, že skauti patřili vždy mezi čestné lidi, kteří jednak měli rádi svůj národ, ale byli taky čestní a upřimní, takže bych si přál, aby to pokračovalo i v mladé generaci.“

„Ideová výchova působí dlouhodobě, ty totiž nikdy nezapomeneš na to, že jsi byl vychováván například jako skaut. I když se potom dostaneš do jiného prostředí, tak ta výchova v tobě přetrvává a ovlivňuje tě.“

„Zážitek už byl přejezd přes rozbombardované Německo, protože to bylo v roce 1947 a Německo bylo totálně rozbité. Na Jamboree jsme dostali přidělené místo a tam jsme postavili typický tábor československých skautů - podsadový, do podkovy, s vlajkou a bránou. Navzájem jsme se jako skauti navštěvovali. Slovo, které ovládlo Jamboree, bylo slovo CHANGE, pořád se všechno měnilo - odznaky, šátky, čepice. My jsme hostili cizí skauty, cizí skauti hostili nás, takže to bylo velmi příjemné. Domlouvali jsme se samozřejmě rukama a nohama, prostě jak to šlo. Starali se o nás, péče byla dobrá, jídlo jsme měli a nemohli jsme si na nic stěžovat. Potom, co skončilo Jamboree, jsme projížděli Francií, takže vždycky jsme v nějakém městě vystoupili a tam jsme defilovali a zpívali jsme, protože jsme měli dvě kapely, takže s nimi jsme pochodovali. Takže to bylo zajímavé a pěkné. Aktivit bylo hodně a nezahálelo se. Pořád bylo co dělat - až do posledního dne.“