PhDr. Milan Šmíd

* 1944

  • „Psal se rok 1970 a na rozdíl od roku 1968-69 už tu normalizace začala tvrdě doléhat. Byl jsem ženatý, žena byla v šestém měsíci, neměl jsem kde bydlet,, z rodiny mé ženy jsem nemohl nic očekávat, naopak její matka byla vyhozena z práce, otec zemřel, moji rodiče byli důchodci. Tak člověk začíná uvažovat trochu jinak. Měl jsem takovou teorii, která se mi osvědčila, říkám si: Není tak důležité, jestli já tam chci být, je důležité, jestli oni mě tam chtějí mít. Jestli nechtějí, tak mám smůlu, jestli chtějí, tak tam budu. Takže jsem napsal takový dopis o dvou odstavcích, zatímco ostatní sepisovali já nevím co všecko a sypali si popel na hlavu. Napsal jsem velice stručný dopis, kde jsem napsal: ,Vážení, milí, do KSČ jsem vstupoval, protože myšlenky socialismu, potažmo marxismu mi nebyly cizí a nejsou mi cizí i nadále.‘ A že bych tam chtěl zůstat. – ,Vážený soudruhu, víte, to, co jste napsal, to je málo. Vy musíte dát nějaké širší vyjádření o té události.‘ Tak já jsem opravdu napsal dopis. Později jsem to dával přečíst svému synovi a on říkal: ,No, to byl tedy opravdu nářez.‘ A já jsem říkal: ,To nechápeš, používal se jazyk, který se používal, a já vstup samozřejmě neodsouhlasil. Jen jsem napsal, že chápu, že v mezinárodní situaci, která za studené války nastala, jde z hlediska našich spojenců tento vstup chápat – takovými okolky jsem se tomu vyhnul.‘“

  • „Tehdy jsem si namlouval: Já lidem nelžu, říkám jim jenom půl pravdy, ale nelžu jim. Musím říci, že to si člověk namlouvá, protože když říkáte půl pravdy, tak de facto lžete. Já to nějak v podvědomí cítil, a proto jsem se rozhodl, že už to dělat nebudu, já jsem v roce 1973 skončil se svou kariérou televizního zahraničního redaktora vystupujícího na obrazovce.“

  • „Každý tu hranici kompromisu má postavenou někde jinde. Někteří lidé tvrdí, že já jsem měl tu hranici někdy postavenou až příliš daleko, ale já ji měl postavenou v souladu se svým vědomím a svědomím. Já mám ten systém trošku rozdělený: na jedné straně jsou obecně lidské hodnoty a tam je důležité zachovat férovost, a pak jako taková nadstavba jsou hodnoty politické. Mám takovou teorii, že každý, kdo nechtěl být v naprosté opozici vůči režimu a odseknout se tak od jakékoli aktivní činnosti, větší nebo menší desátek dával.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 28.07.2010

    (audio)
    délka: 04:11:34
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Za svůj vstup do KSČ se nestydím. Mohu se ale stydět, že jsem ze strany nevystoupil v okamžiku, kdy jsem došel k poznání, že to nemá perspektivu

"Zabitý student" Martin Šmíd
"Zabitý student" Martin Šmíd
zdroj: archiv pamětníka

  Milan Šmíd se narodil 5. září 1944. Jeho otec, podnikatel, byl 10. října 1949 zatčen a strávil dva roky v táboře nucených prací. Milan Šmíd nebyl v roce 1958 kvůli otcovu špatnému kádrovému posudku přijat na střední školu. Nastoupil proto do učení jako ruční sazeč v národním podniku Knihtisk, od zatčení otce vládl v rodině strach a s ním spojená snaha o konformitu. V roce 1965 byl Milan Šmíd po vojně přijat na Fakultu osvěty a novinářství UK, ve stejné době také vstoupil do KSČ. Krátce po sovětské invazi v srpnu 1968 odjel do Anglie, kde si našel práci u agentury Associated Press, ale kvůli své dívce, která nemohla z Čech odjet, se po čtrnácti dnech vrátil zpět. Na podzim 1969 byl přijat do trvalého pracovního poměru v redakci zahraničního zpravodajství Československé televize, o rok později prošel stranickými prověrkami - i když, jak zdůrazňuje, nikdy explicitně neřekl, že vstup vojsk schvaluje. V roce 1973 přestal vystupovat na obrazovce, v televizi ale pracoval až do listopadové revoluce v roce 1989. Během revolučních dnů mu syna Michala zbili a roztrhali mu občanku, o starším Martinovi se zas rozšířila fáma, že byl zabit během demonstrací. V březnu 1990 vystoupil Milan Šmíd z KSČ. Od roku 1990 vyučuje na Fakultě sociálních věd UK. Je uznávaným odborníkem v oblasti elektronických médií.