Eduard Novák

* 1922

  • „Něco se odvezlo, velká část se rozkradla. Ten jeden Němec, voják, co to hlídal, byl zedník a byl z Berlína. A pořád, jestli mám šnaps, povídám, že nemám šnaps. Tak jsem říkal chlapům, ať obstarají šnaps, a já to dám tomu frickovi a půjdeme na konzervy. Tak obstarali šnaps, tam v těch vesnicích, co se pálilo, a já jsem mu to dal. On to vypil, flintu zapíchl takhle do schodů a seděl na schodech ožralý jak štětka a my jsme odnášeli ty konzervy. Takže byl čistý vzduch, jak se říkalo.“

  • „Jeden druhému řekl, v tolik a tolik hodin budeš tam a tam. A vzala se taková velká kára, vždycky bylo tak šest, osm až deset lidí, co to táhlo po těch lesích k tomu Římovu nebo potom k Babicím, když to shodili na tom hřbitově, tak jsme tam jeli pro to. Tady to shodili u těch Šašovic, tak to každý měl svůj úkol. Někteří s těmi baterkami svítili a to letadlo nalétávalo a vždycky shodilo pár těch padáků. Někde je tam jeden zahrabaný, budou ho hledat.“

  • „A taky koncem dubna přišli (parašutisté), že by chtěli do kina. Já jsem dělal pokladníka, tak jsem je umístil. Tam byl ten Němec a celý prapor NSDAP, celé dny, celé noci. To byl velký Němec. Tak jsem je tam umístil a seděli za tím Němcem a bylo to dobrý. Kluci viděli kino… Ale už to bylo koncem dubna, no.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    V Želetavě, u Pamětníka, 28.11.2009

    (audio)
    délka: 01:44:59
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Zbraně jsme měli v udírně i v králíkárně

Eduard Novák se narodil 19. července 1922 v Želetavě. Vyrůstal jako jedináček v rodině ruského legionáře, vyučen ého řezníka. V učení potkal jeho otec budoucí ženu, matku pana Nováka. Za první republiky pracoval otec jako listonoš a matka byla v domácnosti. Eduard Novák studoval obchodní školu ve Znojmě, ale po záboru pohraničí se musel přesunout a začal navštěvovat školu v Moravských Budějovicích. Hned na začátku války se do odboje zapojili otec i syn. Otec pracoval jako spojka a poslíček mezi vyšším velením a oblastními buňkami odboje. Eduard nejdříve pomáhal s odnášením zásob ze skladů československé armády, které byly obsazeny Němci. Poté se podílel na zajištění shozů zbraní. Zbraně se schovávaly i v králíkárnách a udírně u Novákových. Naštěstí je gestapo při prohlídkách nenašlo. Od roku 1944 pomáhal parašutistům, díky své práci v mlékárně jim mohl poskytnout potraviny jako mléko, máslo, vejce. Na samém sklonku války obsazoval spolu se svými spolubojovníky lihovar. Po válce pracoval na správě spojů v Jihlavě, po zrušení tohoto pracoviště působil v Brně a pak nejdéle v Třebíči. Do důchodu šel díky uznanému statusu pomocníka parašutistů dřív. Nyní žije stále ve svém rodném domě v Želetavě a v roce 2007 obdržel status válečného veterána.