Miluše Axamitová

* 1929

  • „Druhého prosince (1949) manžela zavřeli, protože tehdy zatýkali na Kdyňsku celou skupinu. A mezi nimi také zatkli manželova kamaráda, kterého požádal o službu. Kamarád znal dobře Polesí, protože se tam často pohyboval, tak ho manžel požádal, zda by nepřevedl nebo nezprostředkoval přechod přes hranice třem vysokoškolákům z Prahy. Studenti byli vyloučeni z vysoké školy z politických důvodů a chtěli se dostat za hranice, aby tam mohli dostudovat. Ten přechod se podařil.“

  • „Sotva jsme přišli do krytu, začalo se to sypat. To byl ošklivý nálet. Když se rozevřely dveře krytu, šla tam spousta prachu. Na lázně vedle polikliniky bylo shozeno sedm bomb. Gestapo na druhé straně řeky bylo zasažené, před poliklinikou ležely dvě bomby, v zahradě za domem, kde je nyní Dům kultury, byly taky bomby. Do krytu nosili raněné, bylo to ošklivé. Když jsme přišli nahoru, nezůstalo v strýcově čtyřpokojovém bytě jediné okénko celé, všechna byla vysypaná.“

  • „Třídní jí napsala výborný posudek, všechno bylo v pořádku. Ale pak přišla do hodiny paní zástupkyně, která tam také učila, a ptala se, jestli je ještě někdo tak ‚zaostalý‘, že chodí na náboženství a věří v Boha. Dcera se ještě s jednou dívkou přihlásila. A druhý den za ní přišla paní třídní učitelka a říká: ‚Maruško, nezlob se, tady si přečti, jaký jsem ti napsala posudek. Já ho musím přepsat, na vejšku se nedostaneš. Tím, že jsi se včera přiznala, že chodíš na náboženství a věříš v Boha, tak máš dveře zavřené, já musím posudek přepsat, a nepočítej, že se na vejšku dostaneš.‘ “

  • „Zrovna měli už část nakopanou, a najednou jako když jim něco řekne: ‚Jděte pryč!‘ A udělali dva kroky a spadl strop. Balvany hrozné. Takže by je to bylo zabilo.“

  • „Potíže měl i tehdy, když už byl doma. Jednou byl u kamaráda v Písku. Ten se oženil a narodil se mu syn, tak pozval manžela na křtiny. Sešlo se tam několik politických vězňů. Ale někdo to zjistil a upozornil na ně. Manžel byl volán na StB, začala častá předvolání a domovní prohlídky. Když jsem přišla z práce, tak bylo všechno zpřeházené, manžel doma nebyl, nechali ho celý den na StB. A toho pána, kterému se narodilo děcko, znovu zavřeli.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Plzeň, 04.11.2009

    (audio)
    délka: 01:19:33
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Svatba se odložila o deset let, ženicha komunisté uvěznili

Miluše Axamitová
Miluše Axamitová
zdroj: Pamět národa - Archiv

Miluše Axamitová, rozená Hesová, se narodila roku 1929 a pochází ze Zemětic u Merklína. Po studiu učitelského ústavu v Plzni pracovala jako učitelka na různých základních školách v západních Čechách. Když v roce 1949 učila ve Kdyni, seznámila se se spořitelním úředníkem Antonínem Axamitem (1913). Začali spolu chodit. Když ale plánovali svatbu, byl Axamit zatčen a odsouzen k 15 letům vězení za velezradu. Důvodem bylo, že zprostředkoval přechod hranice pro tři vysokoškoláky. Miluše Hesová na něj deset let čekala, zatímco byl vězněn v lágrech na Jáchymovsku a v lágru Vojna u Příbrami. Propuštěn byl až na amnestii v květnu 1960. V srpnu téhož roku se Miluše Hesová a Antonín Axamit vzali. Kvůli práci se přestěhovali na Plzeňsko a poté přímo do Plzně. Antonín Axamit pracoval až do důchodu u Pozemních staveb. Paní Axamitová učila na základní škole v Plzni-Liticích až do odchodu do důchodu v roce 1984. Měli dvě dcery, kterým nebylo komunisty dovoleno studovat kvůli minulosti otce i neskrývané křesťanské víře. Po roce 1989 byl pan Axamit členem Konfederace politických vězňů, kde ho kvůli nemoci často zastupovala manželka, která s Konfederací spolupracuje dosud. Antonín Axamit zemřel v roce 2000.