„Dodnes nevím, proč mě vlastně zavřeli. Ten vyšetřovatel kladl otázky, které jsem nemohl zodpovědět.“
Vladimír Zobal se narodil 17. prosince 1928 v Bardejově na Slovensku. V roce 1938 se rodina přestěhovala do Komárna, kde otec pracoval jako úředník. Po záboru území maďarskou armádou se přestěhovali do Malacek. V době vytvoření slovenského státu byla pro Čechy na Slovensku situace natolik neúnosná, že se rodiče rozhodli odstěhovat do Čech. Od roku 1939 žila rodina ve Slaném. Vladimír vystudoval střední školu a sedm semestrů z osmi vysoké školy, kterou nemohl dokončit, protože byl pro vykonstruované obvinění zatčen a odsouzen na šest let. Výkon trestu nastoupil na šachtě Ležnice, po roce byl přeřazen na důl Svatopluk, kde spolupracoval s vězeňským divadlem. Poté byl převezen do tábora Vojna na Příbramsko. Zažil několik pokusů spoluvězňů o útěk, většinou nezdařených a krutě potrestaných. Po smrti Stalina (1953) začali do tábora vozit jako vězně členy Ústředního výboru KSČ. Po návratu z vězení nemohl získat ve Slaném zaměstnání, proto odešel do Ostravy, kde v té době nebyl problém zaměstnání sehnat. Nyní je v penzi a žije s manželkou ve Slaném.
