Emil Appl

* 1923  †︎ 2010

  • „Tam ani u civilistů ruské peníze vůbec neplatily. Spíše kamínky do zapalovačů, jehly, nitě, a když už nic jiného nebylo, tak se odpustil z automobilů benzin. Na benzinu nezáleželo. Já nedám dopustit na ty civilní lidi. To byli zlatý lidi. Já jsem se vždycky snažil, když člověk něco potřeboval, se nějak vyrovnat. Buďto ty kamínky, nebo se odpustil benzin. Oni do toho přidali trochu oleje, měli takový malinký mističky, jako za římských dob, čipuchy tomu říkali. Tím svítili, nic jiného nebylo. Opravdu zlatý lidi. Když jsem se tam stavil podruhé, nevěděli, co by snesli. Když jsme jezdili třeba pro šutr na navážky, tak jsme jezdili přes ty města. Vždycky nás zastavovali, protože chodili na vesnici měnit za obilí a jídlo. Brali jsme je na škarpu na auto, ale před městem museli dolu, protože tam bylo polní četnictvo a my jsme měli přísně zakázané někoho svézt.“

  • „On mně nemoh zapomenout, že když přišel k nám ze zajateckýho tábora, že jsem byl první člověk, kterej na něj promluvil. Přišel jsem z práce a vidím ho tam sedět, tak povídám: ,Što ty takovej.‘ On povídá, že je plemnyj (zajatec) a že u nás bude dělat šoféra. Tak říkám: ,Pojď mezi nás.‘ Protože my jsme tam měli jako Češi takovou světničku, tak jsem ho hned pozval. Od té doby mně vždycky říkal: ,Tys byl po dlouhé době první, kdo mě oslovil jako člověka.‘“

  • „Když jsme ustupovali, tak jsem jel s traktorem a jeden Rus jel s námi. Na jedné straně byly už ruský tanky, na druhý straně vesnice. Zůstali jsme tam viset. Byl mráz pětadvacet stupňů, takže to byla zoufalka, byla noc. Já povídám: ,Pojď, utečem, půjdem do vesnice, takhle už to nejde, musíme skončit. Za chvíli nás doženou.‘ A on říká: ,Ne, ne, musíme pryč, ty neznáš naše.‘ A byl to politruk! Byl to ruský zajatec, u nás dělali šoféry.“

  • „U nás dělalo hodně mladých děvčat, takže jsme se s nimi bavili. Jednou, to jsme byli severně od Lvova, kam jsme přišli, byl tam s námi cestář a to byl říšský Němec. A jednou, jak byl v lese s těma mladejma holkama, si něco na jednu z nich dovolil. Přišel tam druhej den, z lesa vyšel partyzán a přeříz ho automatem a bylo po něm. Druhej den mě tam šéf poslal. Rozkaz je rozkaz. Druhej den (to jsme ho pochovali) ráno říká: ,Tak tam půjdeš ty.‘ Tak jsem sebral asi deset děvčat, naložili nás na auto a zavezli tam. Já jsem vzal v takové zatáčce jednu holku tam, druhou sem, aby hlídaly, když někdo pojede, sedl jsem si na příkop a bavil se s holkama, protože jsem věděl, že mě sledujou. Asi za tři nebo čtyři dni, když jsem tam seděl a takhle se tam bavil, tak přišla taková opravdu hezká holka a řekla: ,Podívej, ty znáš po našem, ty znáš germansky, my bychom tě potřebovali.‘ Já povídám: ,Podívej, já chci domů.‘“

  • „Potom do Nového Jičína, kde jsme stavěli garáže a kasárna, Staré Rudné pod Pradědem, kde jsme stavěli maštale pro koně, aby při přehlídce naši generálové mohli jet před tankama jako v Rusku. A pak jsem se dostal do Opavy, do Skřečoně, kde jsem šel do civilu (...) Můj otec byl živnostník, korunu vydělal, korunu prodělal. A za dva roky jsem se dověděl můj posudek, ve kterém stálo: ,Přirovnal dnešní zřízení k protektorátu.‘ To bylo tak: Když mě vzali v Pardubicích ke komisi, ptali se mě: ,Vy jste zaměstnán u otce?‘ - ,Ano, ještě ano. Likviduji tam zásoby a od Nového roku budu zaměstnaný u hospodářského družstva,‘ odpovídám. A oni: ,My potřebujeme lidi!‘ - ,No ale dyť jsem se před rokem vrátil ze základní vojenské služby. Mám dva roky odslouženo!‘ - ,No, my potřebujeme lidí k lopatě!‘ - ,Tak to dopadnu jak za reichu. To jsem taky dostal předvolání a za dva dny jsem jel do Berlína.‘ To mně napsal do posudku: ,Přirovnal dnešní zřízení k protektorátu. Dále má fingované zaměstnání, je štítící se práce a má buržoazní původ.‘ Takhle mě oznámkovali.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Letohrad, 08.08.2009

    (audio)
    délka: 01:30:56
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Sloužil jsem v německé a československé armádě celkem 7 a půl roku, jako za Marie Terezie.

Emil Appl
Emil Appl
zdroj: Pamět národa - Archiv

  Emil Appl se narodil roku 1923 v Dolní Čermné (německy Rottwasser) v rodině mlynáře. Kromě prosperujícího mlýna vlastnil Emilův otec ještě cihelnu a pilu. Appl vychodil v Dolní Čermné obecnou školu a měšťanku, kterou zakončil v Lanškrouně, a poté nastoupil do učení. Dva a půl roku jezdil do protektorátu (část Dolní Čermné patřila k Sudetům) a vyučil se strojním zámečníkem. Byl povolán do německé armády, nenastoupil službu u zbraně, ale byl odvelen do Berlína, působil v Organizaci Todt, v kontingentu pro východní frontu. Po krátkém týdenním výcviku a přísaze odjel se svou pracovní jednotkou na Východ za postupující německou armádou. Úkolem jejich mise byly cestářské a stavební práce, zejména udržování hladkého provozu na zásobovacích linkách německé armády. Appl se přes Charkov, Kubjansk dostal až k Bogučaru, kde záhy zahájila Rudá armáda postup a kde padly tisíce italských i německých vojáků do zajetí. Applova jednotka byla poslední skupinou, které se podařilo 17. prosince 1942 z Bogučaru vyváznout. Emil Appl prožil na ústupu tři ruské zimy, než se kvůli těžkému onemocnění žloutenkou dostal do lazaretu na území říše. Zažil bombardování Berlína v roce 1944 a vrátil se na východní frontu na Červenou Rus, kde na někdejším polském území řádily banderovské nacionalistické tlupy. V květnu 1944 byl převelen do Bavorska, kde jako dělník pracoval na výstavbě polopodzemních bunkrů - fabrik určených na výrobu letadel typu Messerschmitt. Dne 12. 4. 1945 utrpěl pracovní úraz a mohl opustit Německo - přes Regensburg, Klatovy a Prahu se vrátil domů do Dolní Čermné po 33 měsících nedobrovolné služby pro německý wehrmacht. V letech 1945-47 studoval strojní průmyslovku, v roce 1948 byl povolán k dvouleté branné službě a v roce 1950 odešel do civilu v hodnosti desátníka. Pro špatný kádrový posudek byl v roce 1951 znovu povolán ke komisi a znovu vzat k branné službě, tentokrát beze cti a beze zbraně k Pomocnému technickému praporu. Celkem odsloužil v německé a československé armádě 7 a půl roku vojenské služby, z velké části nedobrovolně.