Místa Paměti národa
cs_CZ de_DE en_GB fr_FR hr_HR hu_HU hy_AM ka_GE pl_PL ro_RO ru_RU sk_SK uk_UA 

Miroslav Kubík (1925) - Životopis


Veškerá práva k užívání těchto materiálů vycházejí z práv konkrétních projektů. Pokud můžete doplnit materiály k tomuto pamětníkovi, prosím, kontaktujte nás.

Lidé by už nikdy neměli být vězněni pro své politické přesvědčení

Miroslav Kubík se narodil v roce 1925 v Roudnici nad Labem. Oba rodiče pocházeli z Vídně, měl dva starší bratry, Jaromíra a Theodora. Celá rodina měla blízký vztah k hudbě, doma se často hrálo a zpívalo. Po páté třídě obecné školy nastoupil na roudnické reálné gymnázium. Během studia sexty byl spolu s dalšími studenty 20. června 1942 zatčen kladenským gestapem a odvezen na Malou pevnost v Terezíně, kde byl ještě téhož odpoledne vyslýchán za použití násilí. Po třech měsících na Malé pevnosti, kde pracoval v různých komandech včetně obávaného „Reichsbahnu", byl 28. září 1942 transportován do Osvětimi - kmenového tábora, kde postupně bydlel na blocích 9, 28 a 4a a vykonával převážně úklidové práce. Celkem strávil Miroslav Kubík v Osvětimi 11 měsíců. V srpnu 1944 byl převezen do koncentračního tábora Dachau, kde byly životní podmínky vězňů přece jen lepší. Zde prožil Miroslav Kubík bez tří měsíců dva roky. Po celou dobu bydlel na českém bloku č. 20 a působil v několika pracovních komandech. Dvacátého devátého dubna 1945 byl celý tábor osvobozen americkou armádou.

Po válce si Miroslav Kubík dodělal gymnázium a zapsal se na VŠCHT v Praze. V únoru 1948 se zúčastnil průvodu vysokoškoláků na Hrad. Byl někým poznán a udán, což mu přineslo problémy ze strany úřadů. V roce 1951 Miroslav Kubík dostudoval a oženil se s Věrou Menčlovou, se kterou má tři děti, Věru, Ivanu a Miroslava. Do roku 1983 pracoval jako chemik.

Komentáře (0)

Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní badatelé. Do e-badatelny se můžete zaregistrovat zde.

VSTUP DO E-BADATELNY

Login:Heslo:

Registrace do e-badatelny

Ztracené heslo?


NASTAVIT JAKO HOMEPAGE  | RSS  | KONTAKTY  |  (c) 2000 - 2016 Post Bellum