Petr Kadaník

* 1943

  • „Aby ten pocit v autě byl přirozený, tak musíte nastavit pérování tak, aby to odpovídalo tomuhle kmitočtu. To není problém, protože to je normální jedna rovnice, tuhost pružiny a zatížení, a tím dostanete frekvenci, to je konstanta. Takže v tom problém není, to se dá udělat, i když pak musíte zase počítat s tím, že když chcete závoďáka a musí to být nízké, nemůžete mít dlouhé pružiny, protože byste škrtal o zem, to už se pak musí přizpůsobovat. Proto říkám třeba o renaultu, že to je auto prostě pro život, že je udělané na to, co je potřeba. Čili to je jedna věc a druhá věc je plavnost, ono se to těžko měří, ale cítíte to prostě v tom autě, když jedete. Některým autem když přejedete hrbol, tak vám to skočí takhle, pak zase takhle. Ale kdybyste jel třeba v citroenu, DS devatenáctkou, měli jsme ho také ve zkušebně, tak to necítíte, to auto zůstane takhle. A to je hydropneumatické pérování.“

  • „Měli jsme prostě za úkol přemluvit členy toho městského národního výboru, aby se vzdali svých funkcí. A tím pádem to bylo dále nalinkované tak, že když se vzdají těch funkcí, tak zákon umožňuje takzvanou kooptaci a tam můžeme my prostě navrhnout lidi, které bychom tam chtěli mít. To je takzvaný kooptovaný orgán. No, a tam bych řekl, tam se prostě rozhodovalo. Tam to nebylo na ulici, bylo to takhle v klidu, ale tam bych to viděl jako nejnapínavější, protože jeden po druhém jsme promlouvali k takovým těm netečným tvářím, až mi to připadalo jako tváře hráče pokeru, jak se to říká. Prostě takové netečné naprosto. A nehýbali se, když jsme jim říkali, že situace je taková a taková, že je potřeba nějakým způsobem to řešit a tak dále – jako když házíte hrách na stěnu. No, a tak možná hodinu tam bylo takové napětí, my jsme se předháněli, co jsme tam seděli na tom pódiu, na jevišti. Až se pak najednou – asi to bylo těm lidem z toho pléna trapné nebo dlouhé nebo nudné – se zvedla jedna ruka, támhle ruka, támhle ruka a pak najednou tam byl celý les rukou, takže se v podstatě tenhle orgán rozpustil.“

  • „Otec v žádném případě nebyl, jak se tak lidově říkalo, zarytý komunista. Otec skutečně z těchhle těch pragmatických důvodů a ty jsem musel uznat. A mohu říci, taková životní zkušenost… Říká se, že jablko nepadá daleko od stromu, ale já bych řekl, že příklady táhnou. Ale ony příklady táhnou i v tom negativním slova smyslu, když máte příklad člověka, kterého si vážíte, který se musel takto – použiju slovo – zpronevěřit svému přesvědčení jenom proto, aby se obětoval pro ty děti, tak si myslím, že je to takový příklad, nebo antipříklad, který táhne tak, že od té doby prostě když mi někdo řekl… nebo se mluvilo o komunistické straně, tak jsem měl tak jednoznačný názor, že bych ho nikdy neměnil.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 29.03.2017

    (audio)
    délka: 02:08:02
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
  • 2

    Praha, 05.04.2017

    (audio)
    délka: 02:09:37
    nahrávka pořízena v rámci projektu Paměť národa (ve spolupráci s Českou televizí)
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Alespoň budu svým pánem a lopatu mi snad nikdo nevezme

Petr Kadaník
Petr Kadaník
zdroj: Sbírka pamětníka, Archiv Post Bellum

Petr Kadaník se narodil 19. září 1943 v Náchodě. Vystudoval gymnázium v Trutnově a Liberci, později i Vysokou školu textilní a strojní v Liberci (nyní TU Liberec). Od mládí se věnoval bezmotorovému létání a automobilismu. Po promoci nastoupil v roce 1968 do mladoboleslavské pobočky podniku Škoda, po čase se mu podařilo postoupit do jeho vývojového oddělení. V srpnu 1968 protestoval proti invazi vojsk Varšavské smlouvy, za což byl v normalizačních prověrkách donucen z podniku Škoda odejít. Následujících šestnáct let pracoval jako řidič a uhlíř ve společnosti Uhelné sklady Mladá Boleslav. Stal se také členem Československé strany socialistické a postoupil až do jejího ústředního výboru. V listopadu 1989 patřil k zakládajícím členům Občanského fóra v Mladé Boleslavi, podílel se na vyjednáváních o předání moci i na odsunu sovětské posádky z města. Dále působil jako místopředseda městského výboru, člen privatizační komise, náměstek primátora Mladé Boleslavi či ve vedení Dopravního podniku Mladá Boleslav.