Václav Zelenka

* 1938  †︎ 2021

  • „Abych vám pravdu řekl, tak jsem nad tím nepřemýšlel. No a možná že jsem to bral spíš jako něco, co má být… A že prostě zase nějaká změna, nebo já nevím… nebo já nevím! Já prostě nevím, to bych lhal…“

  • „Máma říkala: ,Pojď, jedeme za tátou.‘ Tak jsme jeli za tátou. No a teď přijedeme tady na holou pláň… Víte, jak ta pláň vypadala? Holá, obilí, a já jsem se furt ptal: ,Kde je táta?‘ A ona říkala: ,Tam v tom hrobě.‘ Taky mně to mozek nebral.“

  • „Nakonec, já nevím jak, jsme se pošťuchovali s manželkou a ona (Wagnerová) ke mně přišla a napřáhla, že manželku brání. Já jsem vyskočil, chytl jsem ji takhle za obě ty ruce a vylítlo ze mě, že už nejsem žádnej malej Rolf, ale že jsem Václav Zelenka! Jak to ze mě vylítlo bezmyšlenkovitě, tak jsem udělal samozřejmě chybu, ale ona to pochopila, šla sem, tady si sedla a brečela...“

  • „Tak jsem začal vyprávět, že jsme měli krávu, hlavně že jsme měli dva psy, protože psy já miluju, začal jsem jí líčit, co jsme měli všecko za dobytek – a přesně jsem jí popsal, jak jsme to měli v tom domku udělané. No máma teda byla jak v Jiříkově vidění. A ještě jsem jí řekl o té ženské, co se mi o ní zdálo. A řekl jsem jí, že měla takové šedo-zeleno-modré šaty, taková neurčitá barva… s kostkou, ale ne takovouhle kostkou jako tady na ubruse, ale jenom jakoby nitě do kostky. A máma řekla, že skutečně takové šaty měla. No a jak je hodně nosila, tak mi to utkvělo v hlavě. Mně se o ní zdálo. Jenomže znáte to, někdy se vám něco zdá a zamyslíte se nad tím, jenomže já jsem se nad tím nezamýšlel, protože sen je sen, a tak jsem to bral, že se mi to jen zdálo. Takže tím jsem dokázal, že jsem opravdu Václav Zelenka, nikoliv nějakej Němčour.“

  • „Uvědomuju si jeden moment, protože jsem měl rád zvířata, že jsme někde byli, že tam byla fůra dětí, že tam byly obrovský konírny a že tam běhaly koně a hříbata. Dodneška mi nikdo nebyl schopný říct, kde jsme byli.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Lidice, 12.07.2010

    (audio)
    délka: 06:58:24
    nahrávka pořízena v rámci projektu 1945 - konec války. Návraty domů, odchody z domova.
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Tam, kde je válka, končí veškerá lidskost. Z lidí se stávají, nechci říct, zvířata, protože to, co dokáže člověk, ani to zvíře nedokáže

zelenka dítě.jpg (historic)
Václav Zelenka
zdroj: dobová: archiv V. Zelenky, současná: V. Faltýnek

Václav Zelenka se narodil 9. září 1938 v Kladně, vyrůstal s rodiči v Lidicích. Po vypálení Lidic byl vybrán na převýchovu do Německa, ale až do podzimu 1944 žil v dětském domově v Puschkau a odsud ho přesunuli do výcvikového tábora Hitlerjugend v Oberweisu. Odsud šel v dubnu 1945 do rodiny Karla a Johanny Wagnerových v Bühlau u Drážďan. Po vybombardování Drážďan se rodina přesunula do města Lohsa. Václav Zelenka se do Československa vrátil až 28. května 1947. Setkal se s matkou, která přežila pobyt v koncentračním táboře Ravensbrück, a společně bydleli v Kladně až do roku 1951, kdy se přestěhovali do obnovených Lidic. Václav Zelenka vychodil obecnou a měšťanskou školu a pokračoval na střední průmyslové škole elektrotechnické v Praze. Po maturitě nastoupil do podniku Aritma a setrval tu do 60. let. Rok 1968 prožil jako zaměstnanec Správy dopravních letišť. Od 70. let byl veřejně činný v zastupitelstvu Lidic, v roce 1998 byl zvolen starostou. Za jeho působení se podařilo dobudovat Památník Lidice. Václav Zelenka zemřel 13. listopadu roku 2021 ve věku 83 let.