služba u RAF
Představení Emigrace v září 1939 řidičem sanitky během bombardování Poselství -válka Návrat do Prahy, byt„Ta snad nejhezčí práce byla, když nám krajani z Ameriky a Kanady posílali bedny cigaret nebo čokoládu, tak jsme to museli rozdělit, spočítat, kolik toho máme, tam nebyl rozdíl, jestli to byl důstojník, nebo obyčejnej vojín, každej dostal buď dva balíčky nebo tři balíčky. To byly celý kartony, některý ty kanadský (cigarety – pozn. ed.) byly 25 v krabičce. To bylo někdy i na týden a příští týden zas to přišlo, velký bedny, ohromný to bylo. To bylo jedinečný, co ti krajani v cizině pro nás dělali. To byla hezká práce. Ta smutnější práce byla, když je nějaká posádka nezvěstná nebo víme o tom, kde se nabourali nebo kde to spadlo. Samozřejmě to byla věc pro faráře, podle toho, který náboženství měli. Ti to museli dát dohromady nějak a pak nám to dali a my jsme museli dát hlášení na velitelství do Londýna. To byla práce nutná, ale smutná. …Ten chtěl na dovolenou, ten se chtěl ženit, ten potřeboval propustku, protože holka byla v jiným stavu, musel tam rychle zajet. Měl na výběr, jestli se bude ženit, nebo jestli to nějak jinak dovede. Je tam celá listina, kdo se ženil, kdy se ženil, je to nejmíň na třech stránkách v tý knize Příslušníci československého letectva v RAF, já nevím, jestli to znáte, modrá kniha, tam to máte všechno podle abecedy nebo podle data, kdy se ženili. To byla jedna věc, samozřejmě byly jiný věci, kupříkladu chlapci si vzali letadlo, chtěli do Londýna pro vyznamenání, naložili tam dvě prasata a letadlo se zřítilo, protože nebyly přivázaný. To si můžete představit, co to znamenalo za práci, samozřejmě přišlo hned vyšetřování, co a jak, kdo to nakládal… To všechno jde potom přes toho velitele, ti velitelé to neměli lehký, to byla těžká práce, já myslím, že to bylo pro ně ještě horší než lítání.“
