Návrat po válce
Emigrace a láska k rodným Beskydům Židovská identita? Emigrace do Palestiny I Emigrace do Palestiny II Pobyt v Moskvě Práce pro „ženu zrádce“ Vyrovnání se s minulostí Vystřízlivění z komunismu Život přes známé„Když jsem přijela, nikoho jsem tady neměla. Všichni byli zavraždění. Bylo to strašné v tom, že jsem každý den odpoledne poslouchala vídeňské rádio, kde hlásili, kdo se vrátil. Já jsem nemohla uvěřit tomu, že se nikdo nevrátil. A to trvalo tři čtvrtě roku, než jsem na to přišla, že se prostě nikdo nevrátí. Doma jsme měli krásné věci a viděla jsem je u čalouníka, který mi řekl: ‚Taky jste mohli zůstat v tom pekáči.‘“ (Tazatel: „Vy jste mluvila s těmi lidmi, kteří začali bydlet ve vašich domech?“) „Ti mě vůbec nezajímali. Co by mě to zajímalo, když nic nechci. Oni s tím šťastní nebudou, žít o něco déle s tím taky nebudou. Mají jen o to víc strach, aby o to nepřišli. Tak co jim mám závidět? Já jsem od toho úplně svobodná. Nic jsme nechtěli zpátky. Ani jsem si nedělala vůbec žádné nároky na nějakou restituci, poněvadž já nic nechci, nic nepotřebuji. Do dnešního dne nic nevlastním a jsem hrozně ráda, poněvadž mě to nezatěžuje. Já totiž vycházím z toho, že to, co nemá duši, nemá vůbec žádnou cenu.“
