Místa Paměti národa
cs_CZ de_DE en_GB fr_FR hr_HR hu_HU hy_AM ka_GE pl_PL ro_RO ru_RU sk_SK uk_UA 

Odhalení pomníku Karla Košvance

10.11.2010, Michal Šmíd

14. října 2010 byla na nádraží v Bohušovicích nad Ohří slavnostně odhalena pamětní deska na počest železničáře Karla Košvance, který v letech 1942 - 1945 nezištně pomáhal Židům uvězněným v blízkém terezínském ghettu. K zmapování jeho aktivit zásadním způsobem přispěla i svědectví pamětníků.

Karel Košvanec se na Terezínsko přiženil - svou ženu Martu poznal, když v terezínských kasárnách sloužil jako voják. Rodina žila v malém domku v obci Nové Kopisty, Karel pracoval jako železničář na blízkém nádraží v Bohušovicích nad Ohří. Když od konce roku 1941 začaly přijíždět na bohušovické nádraží jeden za druhým vlaky plné Židů obtěžkaných zavazadly, kteří právě zde přeplněné vagony opouštěli a vydávali se na pěší pochod do Terezína, nemohlo to sociálně citlivého Košvance nechat chladným. Z proseb a dopisů transportovaných Židů si udělal obrázek o jejich situaci a rozhodl se jim pomoci. Až do konce války  pomáhal přežít mnoha židovským vězňům terezínského ghetta. Činil to formou riskantního pašování velkého množství potravin a jiné pomoci osobně přímo do ghetta. Pomáhal také udržovat necenzurovanou korespondenci mezi vězni a jejich příbuznými a přáteli.

Jedinečné svědectví o činech Karla Košvance přináší Terezínský deník, který si v ghettu vedla mladá dívka Eva Roubíčkové (rozená Mändelová). K  30. 12. 1942 je datován následující záznam. „Od svého árijce (míněn právě K. Košvanec, pozn. ed.) jsem dostala balík. Nevím, co mám dělat. Jednak bych se s ním ráda sešla, neboť nejde, aby mně a Evě posílal dárky zcela zadarmo. Ovšem ti, kteří mi od něj přinášejí věci, mě hrozně zrazují, protože je velmi neopatrný a vše vypravuje i zcela cizím lidem. Já bych ho však ráda poslala do Prahy. Když slyšel, že mám těžce nemocnou přítelkyni, tak jí poslal umělý med a ovoce. Není to báječné? Poslal mi až dosud tři sta cigaret, kilo medu, čtyři kila mouky, pečivo, margarín, kilo uzeného a sacharin. Kdybych to někomu vypravovala, tak by to znělo jako pohádka. Zcela zadarmo, bez vlastního rizika, dostávám nejnádhernější věci až na pokoj." Deník Evy Roubíčkové byl v češtině knižně vydán v roce 2009. Na paměti národa se pak můžete seznámit se svědectvím Evy Roubíčkové pořízeným reportéry Post Bellum.

Karlu Košvancovi zásadním způsobem v jeho aktivitách, zvláště při obstarávání potravin na černém trhu a jejich zpracování, obětavě pomáhala jeho manželka Marta a dcera Vlasta, jejíž svědectví publikujeme na portálu Paměť národa. Příběh Vlasty Rypáčkové a jejich rodičů ilustruje dilemata, jakým mohla byla vystavena obyčejná česká rodina v mezní situaci v době druhé světové války. Na jedné straně stála nezištná pomoc potřebným (v tomto případě Židům internovaných v terezínském ghettu)  a na druhé straně přirozený strach o přežití rodiny - a jiné příklady nám ukazují,, že by případné odhalení ilegální pomoci všemocným gestapem mohly mít pro rodinu následky fatální. Obrovské osobní Košvancovo nasazení si však vybralo daň na jeho zdraví a pár let po válce vyčerpán na prahu nové totality předčasně umírá. Rodina je komunistickým režimem krutě postižena. Kvůli prodeji několika cenností jsou matka Marta, dcera Vlasta s manželem a další příbuzní v roce 1957  zatčeni a souzeni za spekulaci. Výsledkem byly podmíněné i nepodmíněné tresty a ztráta majetku. A zatímco soud v devadesátých letech tehdejší verdikt v plném rozsahu zrušil, nespravedlivě zabavený majetek nebyl rodině nikdy vrácen.  „Neměl to tatínek dělat," pochybuje zpětně Vlasta provdaná Rypáčková s hořkostí v hlase o smyslu tehdejších tatínkových aktivit.

Až v nedávných měsících se díky iniciativě historiků a novinářů rodině Karla Košvance dostalo určité satisfakce. Vznikl televizní dokument, příběhu Evy Roubíčkové a jejího zachránce byl věnován i pořad v cyklu Příběhy 20. století, nakladatelství P3K vydalo knižně Terezínský deník.  Etnolog a historik Ondřej Klípa působící na sekretariátu Rady vlády pro národnostní menšiny pak inicioval výrobu a instalaci pamětní desky, která na bohušovickém nádraží bude připomínat památku Karla Košvance. Vedle Úřadu vlády ČR výrobu pomníku finančně podpořilo Prezidium Federace židovských obcí a Nadace Pražské židovské obce. Na projektu spolupracoval Památník Terezín (PhDr. Vojtěch Blodig), stálý host za židovskou komunitu v Radě dr. Tomáš Kraus a Regionální správa majetku Českých drah. Odhalení pamětní desky se kromě uvedených a potomků Karla Košvance zúčastnila též starostka města Terezín paní Růžena Čechová, nechyběla ani dnes téměř devadesátiletá paní Eva Roubíčková s dcerou Věrou a synem Pavlem.

Na závěr ocitujme z dopisu, který Karlu Košvancovi zaslal 12. října roku 1945 A. J. Fantl, jehož matka byla v Terezíně jednou z těch, které pomohla přežít věznění pomoc bohušovického železničáře Karla Košvance. Dopis pochází z rodinného archivu dcery Vlasty a lze se s ním seznámit  v dodatečných materiálech uložených u portrétu paní Vlasty Rypáčkové: „Chci Vám v prvé řadě poděkovat za vše, co jste pro moje drahé v Terezíně dělal. Víte, slova díku dneska moc neplatí, lidé toho nažvaněj a naděkují a přitom za těmi slovy nic není.  Přijměte, prosím, moje ujištění, že to moje ,děkuji´ je míněno upřímně a od srdce, tak jak to říká chlap chlapovi. Slyšel jsem a stále slyším o vás mnoho, jednak od mojí matky a jednak od řady matčiných známých z Terezína. Vy jste udělal krásný kus práce, vy jste zachránil mnoho lidí od jisté smrti."

VSTUP DO E-BADATELNY

Login:Heslo:

Registrace do e-badatelny

Ztracené heslo?


NASTAVIT JAKO HOMEPAGE  | RSS  | KONTAKTY  |  (c) 2000 - 2016 Post Bellum