Zdenka Žmudová

* 1947

  • "Můj otec velmi těžce nesl, že mu byly odebrány ty stroje, které si zakoupil, na které tvrdě šetřil, aby si tu práci jako soukromě hospodařící rolník, aby si ji tou technikou ulehčil. To všechno teda mu bylo odebrané. On do toho JZD tedy vstoupit musel, protože přesně se opakovala situace jako za druhé světové války. Ty režimy po těch, kteří odmítali s nimi spolupracovat, kladly vysoké požadavky. Takže třeba můj otec se ocitl, když nechtěl nejdříve do toho jednotného zemědělského družstva vstoupit a bránil se, tak musel odevzdávat takové dávky, já nevím, třeba mléka, masa, že to nedokázali. Že to nebylo možné. Že ty dávky požadované byly tak přehnané, že se to nedalo prostě splnit. Takže pak podlehl, do toho JZD vstoupil, že, musel tam vstoupit."

  • "A pak jsem začala studovat na vysoké škole a přišla ta 60. léta, to uvolnění. A mně se tedy naskytla ta příležitost Mnichov, Freiburg, západní Německo. Škola, vysoká škola, nás v tom i podporovala. A tam já jsem, děvčata, v roce 1968 prožila ten srpen. Já jsem sovětskou okupaci neprožila tady doma, ale byly jsme tenkrát v tom Německu a vím, že jsme měli tenkrát z toho šok, protože jsme vůbec nevěděly, slyšely jsme samozřejmě z radia, z televize tenkrát, co se tady hrozného děje. A byly jsme z toho dost smutné a vůbec jsme zvažovaly, jestli se sem máme vrátit, jestli tam nezůstaneme. Protože do takové země, kde jsou sovětští okupanti, se nám vracet nechtělo, no ale. A tenkrát se nám dostalo i velké podpory od tamních studentů vysokoškolských. Vím, že jsme se tam účastnily nějaké takové pokojné demonstrace proti, že jsme tam vystoupily tenkrát proti té okupaci tady. A zvažovaly jsme. Ale protože jsme byly v posledním ročníku vysoké školy, před státnicemi, a chtěly jsme prostě dostudovat, tak jsme se pak hodně pozdě, někdy v listopadu, koncem roku, jsme se nakonec sem do České republiky vrátily."

  • "Ta 70. léta nebyla vůbec pro mě jednoduchá, jednak ze dvou důvodů. Já jsem v 60. letech, musím se o těch 60. letech zmínit, protože pak bude moje odpověď snadno pochopitelná. Já jsem prožila jako vysokoškolská studentka nesmírně krásná 60. léta. Jednak studovala jsem nejdříve na střední škole, pak na vysoké. Bylo veliké, nastalo veliké uvolnění, svoboda slova. Jako vysokoškolačka jsem hodně navštěvovala různé mítinky studentů, hlavně studenti z filozofické fakulty nás zvali, debatovalo se, diskutovalo se, bylo to krásné období. V té době se mi také podařilo, studovala jsem němčinu, takže jsem měla i možnost v roce 1967 vycestovat do Německa, do západního Německa. Pak jsem vycestovala v roce 1968 znovu. A proto pak, když přišla ta 70. léta, velmi těžce jsem je nesla."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Poděbrady, 12.05.2021

    (audio)
    délka: 01:08:12
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Nechtějte úlevy

Zdenka Žmudová ve věku 14-15 let
Zdenka Žmudová ve věku 14-15 let
zdroj: archiv pamětnice

Zdenka Žmudová se narodila 20. prosince 1947 do rolnické rodiny. Její rodiče výrazně postihla kolektivizace, kdy nejdřív museli odevzdat stroje, na které dlouho šetřili, a nakonec i vstoupit do JZD. Díky tomu mohla Zdenka vystudovat vysokou školu, a sice český a německý jazyk. Vysokoškolská léta strávila během Pražského jara, na které moc ráda vzpomíná. V roce 1967 a 1968 se jí podařilo vycestovat na studijní pobyt do západního Německa. Tam také byla v srpnu 1968 a dlouho zvažovala, zda se vůbec do Československa vrátit. Nakonec se koncem roku 1968 vrátila, školu dokončila a od té doby neustále učí.