Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Dobroslav Zeman (* 1930  †︎ 2019)

Dignitatis memores ad optima intenti

  • narozen roku 1930 v Jindřichově Hradci

  • otec byl středoškolský profesor, který byl za války vězněn v koncentračních táborech

  • prarodiče drobní živnostníci, kteří v 50. letech přišli o obchod, děda a strýc byli na tři a půl roku odsouzeni za údajné zatajování zásob

  • vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy

  • zaměstnán ve Škodových závodech v Plzni jako právník a později v oddělení obchodní propagace

  • za protest v Čs. rozhlase Plzeň proti obsazení ČSR vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968 byl suspendován, přeložen do Dodavatelsko-inženýrského závodu ŠKODA, od roku 1979 pracoval ve Výzkumném ústavu keramiky Horní Bříza, později Plzeň

  • cesty do ciziny se Souborem písní a tanců Škoda Plzeň

  • jeden z obnovitelů Rotary klubů v České republice po roce 1990, první guvernér Rotary distriktu 2240 v období 1999/2000

  • významná osobnost plzeňské společnosti

  • zemřel 1. srpna 2019

JUDr. Dobroslav Zeman

 

Dignitatis memores ad optima intenti

 

Dobroslav Zeman je významnou plzeňskou osobností, velmi známou a činnou v místní společnosti. Přestože má rodinné kořeny v jižních Čechách, osud a pracovní umístěnka ho po vysoké škole zavály do Plzně, která se stala jeho novým domovem.

 

 

Rodinné osudy

 

JUDr. Zeman se narodil roku 1930 v Jindřichově Hradci. Vyrůstal v Táboře, kde jeho otec PhDr. Antonín Zeman pracoval jako středoškolský profesor češtiny a němčiny na reálce. Otec byl velmi aktivním sokolem, zastával funkci župního vzdělavatele Župy Jana Žižky z Trocnova, vydával sokolský časopis Trocnov. „Hned v den vypuknutí války 1. září 1939 byl gestapem zatčen a odveden na Pankrác. Přes Terezín a Dachau se poté dostal do Buchenwaldu, kde strávil celou válku. Kupodivu ji přežil a kolem poloviny května 1945 se vrátil domů.“ Antonín Zeman byl pravděpodobně zatčen v rámci akce gestapa Albrecht I., při které byly preventivně zatýkány české elity – potenciální odpůrci nacistické vlády. Akce se uskutečnila v září 1939 a bylo při ní zatčeno 2000 Čechů, kteří byli uvězněni v koncentračních táborech Dachau a Buchenwald, kde byli až do konce války drženi v tzv. ochranné vazbě (Schutzhaft).[1]

 

Otec byl uvězněn a rodina se ocitla bez materiálního zajištění. „Maminka měla hodně starostí,  zůstala sama s dvěma kluky a bez prostředků, protože příjmy vězněného otce nebyly a naděje na jeho návrat byla mizivá. Přesto se podařilo, že se vrátil.“  Po návratu se stal Antonín Zeman ředitelem gymnázia v Táboře. „Když přišel rok 1948 a k moci přišli komunisté, suspendovali ho z této funkce a poslali do penze, protože svým národním zaměřením neodpovídal jejich představám.“ V té době studoval bratr pamětníka práva v Praze a byl členem Svazu české mládeže. „Ovšem když došlo k únoru 1948, napsal Svazu mládeže, že nesouhlasí s jeho prokomunistickým postojem. Ihned se to projevilo na jeho životní existenci, protože ho vyhodili ze studia na právech. Celý život potom působil v pletařských závodech v Pelhřimově a v Jihlavě a až po roce 1990 mu byl udělen čestný titul doktor.“

 

Nový režim po roce 1948 zkomplikoval život také prarodičům pana Zemana, kteří měli galanterii v Jindřichově Hradci. Obchod byl v polovině 50. let uzavřen v rámci tažení proti drobným živnostníkům, majitelé měli ještě doprodat zásoby. Po dvou měsících ale proběhla další kontrola, kontroloři „objevili“ zbylé zásoby, obvinili majitele, že je zatajili, že chtěli poškodit socialistický stát, a strýc a děda pamětníka byli odsouzeni na tři a půl roku vězení.

 

 

Pod erbem okřídleného šípu

 

Dobroslav Zeman vystudoval v Táboře gymnázium a v roce 1948 zahájil studium Právnické fakulty Univerzity Karlovy, kterou se mu podařilo dokončit i přes problematický kádrový profil. Právnická fakulta byla pro komunistickou vládu důležitá vysoká škola, podstatnou součást studia proto tvořil marxismus-leninismus. Doktor Zeman vzpomíná na závěrečné státnice: „Státnice se skládala z šesti zkoušek, vždy s odstupem několika dní. První na řadě byla marx-leninská věda, které jsme říkali marš-leninismus. A z té jsem vyletěl, to bylo entrée do státnice. Další zkoušky už se zlepšovaly a z poslední – trestního práva – jsem dostal dvojku. Po prázdninách byly reprobace, to už jsem naštěstí  ,vědu všech věd‘ zvládl.“

 

V průběhu studia se pamětník rovněž aktivně věnoval hudbě, navštěvoval přednášky a koncerty na sousední konzervatoři. Zapojil se do Lidového souboru konzervatoře. S umělci jezdil o prázdninách na brigády, kdy přes den budovali např. Trať družby a večer pořádali koncerty v kulturních domech.

 

Po ukončení studia byl Dobroslav Zeman na umístěnku přidělen do Závodů V. I. Lenina, jak zněl v roce 1952 oficiální název plzeňské Škodovky. Tak se dostal do Plzně, kde již zůstal, seznámil se tam se svou manželkou a založil rodinu. Ve Škodě pracoval nejprve jako právník a po vojně, kterou odsloužil v Mikulově, byl přeřazen na oddělení obchodní propagace. Jeho úkolem byla příprava propagačních brožurek, odborných prospektů a katalogů pro celý podnik Škoda. Technickou stránku katalogů řešili odborní inženýři, dr. Zeman se věnoval formální a jazykové stránce katalogů – aby byly informace prezentovány odpovídajícím způsobem, aby měly brožury vnitřní logiku; jako nadšený fotograf také často zajišťoval obrazovou dokumentaci katalogů. Jeho dalším úkolem byla příprava výstavních expozic pro veletrhy, kde byla Škoda prezentována. Stal se i členem Svazu výtvarných umělců v oboru výstavních scenáristů.

 

 

Kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem

 

Po celý život byla doktoru Zemanovi velkou výhodou jeho skvělá znalost cizích jazyků – již v roce 1945 složil na Karlově univerzitě univerzitní zkoušku z němčiny, v roce 1947 z francouzštiny, později i z angličtiny, italštiny a španělštiny. Samozřejmým základem pro studium jazyků byla latina, která tvořila povinnou součást gymnaziálního vzdělání. „Jazyky mne provázely celým životem.“ Znalost cizích jazyků mu umožnila seznámit se s řadou zajímavých lidí a stala se i jeho profesionálním nástrojem, využil ji v oddělení obchodní propagace ve Škodových závodech i při činnosti soudního tlumočníka, kterou vykonává dodnes.

 

V roce 1957 se připravovala expozice Škody na mezinárodním veletrhu v Miláně. Když se vedení podniku dozvědělo o jazykových dovednostech pana Zemana, vyslalo jej tam jako informátora. „Ještě před odjezdem si mne zavolali na StB a žádali mne, abych tam vzal s sebou někomu dopis. Já jsem řekl: ,To odmítám, protože dobře víte, že brát dopisy do zahraničí je zakázáno.‘ – ,O to se nestarejte, to si my zařídíme.‘ Já jsem to definitivně odmítl. Řekl jsem: ,Ano, samozřejmě, jestli jsem vysílán na služební cestu, podám zprávu o tom, s kým jsem tam jednal a podobně. Ale odmítám brát s sebou nějaké věci.‘ A to se stalo mým osudem.“ Když se pamětník vrátil z Itálie, byl opakovaně volán k výslechu, kde se ho ptali např. na dceru majitelky penzionu, v němž v Itálii bydlel, přitom tuto ženu vůbec neznal. „To byly takové podvrhy, nařčení. Výsledkem bylo, že jsem získal trvalý zákaz veškerých výjezdů do zahraničí.“ Zákaz trval až do roku 1966, kdy proběhla výměna vedení Škody. Nový obchodní ředitel Ing. Machálek se rozhodl opět využít jazykové a reprezentační schopnosti pana Zemana a poslal ho jako informátora na veletrh v Bogotě v Kolumbii.

 

 

Na vlnách Československého rozhlasu

 

Život pana Zemana proměnil rok 1968 a obsazení Československa vojsky Varšavské dohody. „(Redaktoři Československého rozhlasu v Plzni) připravovali v létě roku 1968 pořad nazvaný Radio Karlsbad, jednalo se o pravidelné týdenní vysílání, které bylo vysíláno ve čtyřech jazykových verzích – česky, anglicky, francouzsky a německy – pro lázeňské hosty v Karlových Varech. Já jsem byl do vysílání zapojen jako francouzský speaker, namlouval jsem pasáže ve francouzštině. Takže o mně v rozhlase věděli. Potom přišel srpen. Bylo bezprostředně po 21. srpnu a Plzeňané si dokáží představit napětí tehdejší doby, v Plzni už byly ruské tanky. Ovšem plzeňský rozhlas stále vysílal. A tehdy mi zavolali z rádia, že tam mají Itala, se kterým se nemohou dohovořit, jestli bych tam nemohl přijít. Proč by ne. Když jsem tam přijel, domluvil jsem se s Italem a zjistil jsem, že to byl italský komunista, který byl na dovolené u moře v NDR. Při zpáteční cestě se dozvěděl, že bylo Československo obsazené spojeneckými vojsky. A přijel proti tomu protestovat. Vyslechl jsem ho a přeložil jeho projev do vysílání. Poté mne redaktoři požádali: ,Vy mluvíte dobře cizími jazyky. Nechtěl byste nám přeložit různá prohlášení, výzvy, které máme připravené?‘ Řekl jsem: ,Proč ne?‘ Například se jednalo o výzvu, která se obracela na světovou veřejnost, aby nebyly vykládány sovětské lodě ve světových přístavech na protest proti obsazení Československa Sovětským svazem. Toto prohlášení bylo asi v pěti jazykových verzích vysíláno přes rozhlasové vlny mým hlasem. Pochopitelně to mělo své důsledky.“

 

Za trest byl Dobroslav Zeman suspendován a přeložen do Dodavatelsko-inženýrského závodu Škody (DIZ Plzeň), kde pracoval až do roku 1979. Protože v zaměstnání ve Škodových závodech neměl již žádné perspektivy, odešel do Výzkumného ústavu keramiky v Horní Bříze a později v Plzni. Ve VÚK měl na starosti vědecko-technické informace, prováděl především excerpce odborných článků v cizích jazycích. Zůstal v podniku až do roku 1990, kdy odešel do důchodu, a pak mohl se nadále věnovat svým zájmům – rotariánství, společenskému životu a cizím jazykům.

 

Zároveň padl komunistický režim, takže se otevíraly nové možnosti. Doktor Zeman založil vlastní agenturu P.R./ Agency, která se věnovala oblasti public relations, propagaci umělců a uměleckých souborů v zahraničí.

 

 

Soubor písní a tanců Škoda Plzeň

 

Pan Zeman si vybral podnikání v této oblasti, protože s propagací uměleckých souborů v zahraničí měl dlouholeté zkušenosti. Již v době politického uvolnění v roce 1967 byl kontaktován Souborem písní a tanců Škoda Plzeň s nabídkou, aby je doprovázel na mezinárodní festival na Sicílii jako tlumočník. Od té doby folklorní soubor pravidelně doprovázel na zahraniční festivaly. I když měl zákaz služebních zahraničních cest, na folklorní festivaly jej StB pouštěla, protože soubor byl vždy pod dohledem „očka“, důvěrníka, který měl sledovat a kontrolovat chování členů souboru. Takto navštívil doktor Zeman několikrát Španělsko, Portugalsko, Francii, Belgii, Německo, Rakousko atd. „V Belgii jsem moderoval programy souboru. Vzpomínám si, že jsem poprvé vystupoval v chodském kroji a mluvil jsem holandsky. Měl jsem tam přítele, jenž mi připravil proslov, který jsem se naučil. Byla to moje dvojí premiéra – ve folklorním kroji a v holandštině.“

 

Na festivalech se pan Zeman seznámil s řadou zajímavých lidí a získal také mnoho užitečných kontaktů, které bylo možné využít po roce 1990. Např. v létě 1989 se na festivalu na Sardinii seznámil s panem Rexem Burdettem, ředitelem velkého mezinárodního festivalu a parku Silver Dollar City v městě Branson v Missouri. S panem Burdettem se spřátelili a on poté přijel na návštěvu do Čech zrovna v době sametové revoluce. Pozval pamětníka na svůj festival.

 

 

Rotariánství

 

V říjnu 1989 byl Dobroslav Zeman na služební cestě v Berlíně a ve vlaku zažil setkání, které mělo velký význam pro obnovení rotariánství v Československu. „Když jsem se vracel z Berlína vlakem, seděl jsem v kupé s pánem, který měl nad sebou kufry, na nichž stálo ,Sláma-Belem-Pará – Tropical Fruits, Tropical Woods.‘ Říkal jsem si: Sláma – typické české jméno. Dali jsme se do řeči – nejprve německy, pak jsem se zeptal, jestli není Čech, samozřejmě byl. Zajímavý pán, po roce 1945 odešel do Anglie, chtěl se dostat do Ameriky, ale letadla nelétala a lodě byly obsazené na dva roky. Pak se dozvěděl o lodi, která jela do Argentiny. Odjel do Argentiny, potom do Brazílie, kde se oženil s dámou, která byla velmi bohatá, měla obrovská stáda dobytka na jednom ostrově v deltě Amazonky. S panem Slámou jsme poté zůstali v pravidelném písemném styku. (…) V jednom z dopisů mi napsal: ,Všiml jsem si, že máte jazykovou výbavu, možná by Vás zajímalo přijít do kontaktu s Rotary.‘“  Pan Zeman se s pojmem Rotary setkal již dávno na gymnáziu v roce 1947, kdy byl členem hnutí jeden z místních profesorů, za války letec v Anglii. V roce 1948 bylo rotariánské hnutí v Československu oficiálně zakázáno, členové se nadále scházeli jen v rámci vzájemných přátelských vztahů v soukromí. V dalších 40 letech byl pojem a význam slova Rotary zcela zapomenut.

 

Nyní mohly být obnoveny oficiální styky s mezinárodním rotariánským společenstvím. Pan Sláma totiž poslal dr. Zemanovi také adresy Rotary klubů v okolí Bransonu, který měl pamětník navštívit. V Bransonu se skutečně setkal s místními rotariány, kteří ho podrobněji seznámili s hnutím a jeho principy. A odkázali jej na evropské ústředí v Curychu, odkud se však odpovědi na svůj dopis nemohl dlouho dočkat. Na podzim 1990 jej ale kontaktovali jeho noví rakouští přátelé s nabídkou setkání a informací o celosvětovém společenství Rotary. Setkání se uskutečnilo v Plzni 17. listopadu 1990 – v den prvního výročí sametové revoluce – a účastnil se ho dr. Zeman a několik jeho blízkých přátel, které také problematika zajímala. Schůzka se stala začátkem procesu, na jehož konci bylo v lednu 1991 konstituování plzeňského Rotary klubu a v červnu 1991 jeho oficiální přijetí do společenství Rotary International v rámci rakouského distriktu 1920.

 

Co je Rotary? „Rotary International je nejstarší servisní klubová organizace na světě, čítá více než 32 000 Rotary klubů působících ve více než dvou stech zemí a geografických oblastí. Jejich členové tvoří celosvětovou síť podnikatelských a odborných vůdčích osobností, mužů i žen, kteří dobrovolně věnují svůj čas a schopnosti ve prospěch služby druhému.[2] Rotary má asi 1,25 milionu členů po celém světě a jeho hlavním mottem je: Service above self (služba druhému před vlastním zájmem).

 

Rotary je organizováno na základě Rotary klubů, které jsou součástí celosvětového společenství Rotary International. Jednotlivé kluby jsou značně autonomní. Vyšší organizační jednotkou jsou distrikty, v jejichž čele stojí guvernéři. V čele celého hnutí je devatenáctičlenná Správní rada ředitelů Rotary International a prezident, kterým pomáhá Sekretariát Rotary International se sídlem v Evanstonu poblíž Chicaga. Základem fungování hnutí jsou osobní setkání na úrovni klubů, v světovém měřítku je důležitý Světový kongres Rotary International a Distriktní konference, které probíhají každoročně. Důležitým principem je každoroční střídání prezidentů klubů, guvernérů distriktů i celosvětového prezidenta – tedy rotování, odtud pochází i název společenství „Rotary“.

 

Jaké jsou zásady a cíle Rotary International? „Cílem Rotary je rozvíjet ideál služby jako základní cenné iniciativy, obzvláště pak podporovat a pěstovat:

1. Rozvoj vědomostí o tom, kde lze poskytnout službu a pomoc.

2. Dodržování vysokých etických zásad v podnikání a ve všech profesích, respektování významu všech užitečných zaměstnání a vyzvednutí profese každého rotariána jako vhodné příležitosti poskytnout službu a pomoc celé společnosti.

3. Rozvíjení ideálu služby a pomoci v osobním životě, v povolání i v zapojení každého člena do života obce.

4. Dobrou vůli, směřující k mezinárodnímu porozumění a míru prostřednictvím všech, které spojuje ideál ochoty ke vzájemné pomoci a službě.”[3] 

 

Z těchto zásad vychází hlavní oblasti činnosti Rotary: klubová služba – posilování přátelství uvnitř klubu; profesní služba – využívání vlastní odbornosti ke službě jiným, etické zásady při vykonávání profese; služba obci – různorodé veřejně prospěšné projekty a činnosti, péče o mládež; mezinárodní služba – úsilí o zlepšení světa, šíření světového porozumění a míru.[4]  Nejvýznamnějším programem Rotary International, zahájeným již v roce 1987, je celosvětové vymýcení dětské obrny. Rotariáni do něj vložili již více než miliardu dolarů. Jsou reálné předpoklady, že tato zhoubná nemoc bude v nejbližších letech vymýcena i v posledních čtyřech endemických zemích – Indii, Afghánistanu, Pákistánu a v Nigerii. Za rok 2010 v nich bylo zjištěno pouhých 82 nově hlášených případů onemocnění oproti původním více než 300 000 výskytů ročně v celosvětovém měřítku.

 

Rotariáni se věnují zlepšení života ve svých obcích, mají humanitární a sociální programy (např. podpora péče o handicapované osoby), velká pozornost je věnována mládeži (např. mladí lidé se scházejí v Rotaract klubech, podpora dětských domovů, škol, zahraniční výměny studentů a mladých odborníků). Rotary kluby se také zapojují do společenského a kulturního dění v regionu (např. tzv. Tmavomodré večery, kulturní dědictví – plzeňský klub se podílel na záchraně kostelíku v Ostrovci).

 

Jaká je historie Rotary, jak hnutí vzniklo? „Rotariánské společenství působí již od roku 1905, více než sto let. Založil je v Chicagu právník Paul Harris, který měl zájem, aby v neklidné době masivního kapitalistického rozvoje Ameriky byl tento regulován a více přihlížel k sociálním otázkám. Jedna z prvních akcí, které první Rotary klub v Chicagu realizoval, bylo vybudování pánské toalety na jedné z hlavních ulic v Chicagu.“  Myšlenky hnutí se pak velmi úspěšně šířily po světě, nejprve v Kanadě a v Anglii. Roku 1925 byl založen první Rotary klub v Československu v Praze a již v roce 1927 byl založen československý distrikt 66. Členy Rotary byla řada osobností československé elity – např. Eduard Bass, Václav Maria Havel, Václav Klement (majitel továrny Laurin a Klement), dr. Václav Tille, dr. Karel Neuwirth. Československý distrikt zanikl s obsazením ČSR roku 1939. Obnoven byl po válce v roce 1945, ale jeho trvání a rozkvět Rotary byl jen krátký – do roku 1948, kdy byly Rotary kluby prohlášeny komunisty za „nástroje politiky imperialistických mocností“ a zakázány. Obnoveny byly až v letech 1990 a 1991.

 

Nový samostatný československý distrikt 2240 byl založen v roce 1999, jeho prvním guvernérem se stal JUDr. Dobroslav Zeman z Rotary klubu Plzeň, který byl guvernérem distriktu ve funkčním období 1999/2000.[5] Mottem československého distriktu se stalo: Dignitatis memores ad optima intenti. (Jsme si vědomi své důstojnosti a naším předsevzetím je konat jen to nejlepší.) Rotariáni přijali za své staré poselství vytesané nad okny sněmovního sálu Staroměstské radnice v Praze.

 

Rotariánské myšlenky šíří také básník Martin Petiška, příslušník Rotary klubu Brandýs-Boleslav. Pro inspiraci jeden aforismus: „The art of being a Rotarian is simple – so simple. And yet so complicated. Never to stop being human. Never to stop it even when it seems to become inconvenient or dangerous.”[6] (Umění být rotariánem je jednoduché – tak jednoduché. A přece tak složité. Nikdy nepřestat být člověkem. Nikdy nepřestat, ani když to je nepohodlné nebo nebezpečné.)

 

Pro pana Zemana je rotariánství a jeho principy zásadní, je stále velmi aktivní v Rotary klubu Plzeň. Také působí jako soudní tlumočník a věnuje se svému velkému koníčku, fotografování. JUDr. Dobroslav Zeman je významnou osobností plzeňské společnosti. V roce 2004 obdržel ocenění Pečeť města Plzně.

 

Pro Post Bellum natočila a zpracovala Eva Palivodová, 31. srpna 2011.


[1]HRBEK, Jaroslav, et al. Encyklopedický slovník českých dějin 1938–1945 [online]. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 1999 [cit. 2011-08-21]. Okupační politika, s. 4. Dostupné z WWW: <http://www.usd.cas.cz/UserFiles/File/Publikace/Slovnik38_45.pdf>.

[2]ZEMAN, D. (ed.) Co víme o Rotary. Příloha. Rotary good news. 2007, č. 5, s. 1.

[3]ZEMAN, D. (ed.) Co víme o Rotary. Příloha. Rotary good news. 2007, č. 5, s. 4.

[4]Pro seznámení s konkrétními projekty je možné navštívit webové prezentace Rotary – www.rotary.org. Popř. stránky českého distriktu www.rotary2240.org.

[5]Viz JEDLIČKA, S. K. (ed.) Fenomén  Rotary: Rotary na území bývalého Československa 1925-2005. Rotary good news. 2005, č. 4. Praha 2005.

[6]PETIŠKA, M. A shining circle. Praha: Chronos, 2002. s. 20.

 

© Všechna práva vycházejí z práv projektu: Příběhy 20. století

  • Příbeh pamětníka v rámci projektu Příběhy 20. století (Eva Palivodová)