Oldřich Vytvar

* 1932

  • „No tak, krejčí musí svůj pracovní čas vysedět tím, že sedí a šije. Ohnutej nad tím. Dříve se většinou to dělalo v ruce, to byl šicí stroj akorát na sešití nějakejch to a jinak se to všechno dělalo v ruce. To víte, že stál mistr nad tím a ‚Máš to křivý!‘. A já nevim, co všechno. Bohužel došlo to tak daleko, ne bohudík. Vemte si jinou věc. Táta vždycky říkal: ‚To jsem zvědavej, jestli se uživíš tím řemeslem. Jestli vůbec budeš mít zákazníky. Takhle jak to, tfuj, to řemeslo děláš, vždyť to úplně děláš… vy to teda přivedete někam, tohle není krejčovina.‘ Já vám něco povim, sešly se léta s letama, otec teda zemřel, byl potom vedoucí tady ve družstvu Vkus, že jo, zemřel. A já jsem vlastně nastoupil místo něj!“

  • „Když byla měnová reforma, to všechno tohleto jsem prodělal na vojně. A budete se divit, byl jsem na hranicích a vůbec jsem nevěděl, co se děje. To nám bylo řečený, až když bylo po pohřbu těhletěch dvou [Stalina a Gottwalda]. A na vojně musí člověk poslouchat. To nešlo prostě neposlouchat. Taková byla armáda. My jsme tam byli. Když vám řeknu, že jsme se smáli z kasáren lidem, když byla ta měnová reforma, že tahaj vozy, kupujou nábytek a motorky a já nevim, co všechno. A nám furt říkali, že nic nebude. To bylo za Zápotockýho. A najednou v půlnoci byl poplach a já jsem stál s flintou ve spořitelně v Písku a hlídali jsme, protože lidi se cpali a každej chtěl vybrat svoji hotovost. To bylo tak něco zoufalýho. A já přitom jsem neměl ani korunu na výměnu.“

  • „Je teda pravda, že už v takovym čtyřiačtyřicátým roce byl nedostatek uhlí, a to jsme nechodili pravidelně do školy, to se chodilo jenom pro úkoly. A třeba jsme byli deset dní, řeklo se, kdy se to bude dávat. Tam jsme dostali, co máme všechno splnit, sešity, všechno a šli jsme domů. No tak, kdo to udělal doma za den nebo za dva, tak měl potom, já nevim, skoro deset dní volno. Zase se s tim šlo do školy, já nevim, jak to ti kantoři opravovali, ale víte co, udělal tam parafu jenom.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    doma u pamětníka (Mnichovo Hradiště), 29.11.2017

    (audio)
    délka: 03:10:04
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Vezli jsme celej autobus nafty, abychom nemuseli platit naftu v zahraničí

Oldřich Vytvar dobové foto
Oldřich Vytvar dobové foto
zdroj: Oldřich Vytvar dobové foto

Oldřich Vytvar se narodil 27. prosince 1932 v Loukovci do rodiny krejčího, téměř celý svůj život ale žije v Mnichově Hradišti. Za války chodil do obecné a měšťanské školy a posléze se vyučil krejčím jako jeho otec. Krejčovinou se živil až do začátku 80. let, poté přestoupil do Liazu, kde pracoval jako klempíř. V roce 1944 hrál poprvé volejbal a od té doby se stal jeho největším koníčkem. Hrál ho ve volném čase, o víkendech jezdil na zápasy a dostal se díky němu i do zahraničí. S manželkou, která byla učitelka, má dceru Olinu.