Petr Výboch

* 1947

  • „V noci jsme jezdili čistit linii předválečných československých bunkrů. Přijeli jsme na správné místo se zhasnutými světly, tam se vykopal drn, otevřel příklop a slezlo se dovnitř. Bunkry se malovaly a vazelínou se natíraly stojany pro kulomety a podobně. Nebo taky třeba se tam stavěla tanková střelnice. V okolních vesnicích, které byly opuštěné po vyhnání Němců, jsme vylamovali hřbitovní náhrobní kameny a bourali jsme zdi a ten kámen se vozil do základů pojezdových drah.“

  • „To vyřízení trvalo bezmála půl roku, protože člověk musel mít povícero podpisů. Tak například podpis předsedy ROH v zaměstnání, musel souhlasit velitel Lidových milicí ve firmě, musel jsem mít podpis předsedy uličního výboru, a to je zajímavá historka. To byla paní, která bydlela na druhém konci vesnice, taky v odlehlé části. Já jsem ji navštívil a říkám: ‚Dobrý den, já bych od vás jako od předsedkyně uličního výboru potřeboval podpis, že souhlasíte s tím, že mohu vyjet do kapitalistické ciziny.‘ Ona se na mě podívala a řekla: ‚Ale já vás neznám.‘ Já jí řekl: ‚Paní, já vás také neznám, je to jenom na vás, jestli mi to podepíšete, nebo ne.‘ A ona mi řekla: ‚Dobře, jak tak na vás koukám, podepíšu vám to.‘ Podepsala. Stačil jeden nepodpis a nejel jsem nikam.“

  • „Major, ten človíček a já jsme vystoupali do třetího patra. Tam mě ten človíček pustil prvního do místnosti, a když se za námi dral ten major, tak se na něj otočil a řekl mu: ‚Soudruhu, ty ne.‘ Poslal ho pryč a já věděl, že je zle. Rozhlédl jsem se. Stál tam psací stůl se dvěma židlemi, stěny i strop polstrované, to už jsem měl nahnáno. Všechno odhlučněné. Nevěděl jsem, co přijde, jestli se neotevřou někde dveře se svalnatými příslušníky.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 03.03.2015

    (audio)
    délka: 02:12:56
    nahrávka pořízena v rámci projektu Paměť národa (ve spolupráci s Českou televizí)
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Buďte trpěliví, vydržte a pracujte na své svobodě, je skvělá a stojí za to

Výboch Petr
Výboch Petr
zdroj: archiv pamětníka

Petr Výboch se narodil 9. června 1947 ve Stráži pod Ralskem. Jméno dostal po otci, který se narodil emigrantům ze slovenského Vígľaše v chorvatském Kukulvjevaci u Daruvaru. Maminka Marie Six pocházela z německé menšiny žijící v Chorvatsku. Těsně před začátkem války v roce 1939 odešli rodiče za prací do německého Geislingenu. V roce 1945 se rozhodli pro odchod do Čech, kde našli ubytování u tatínkova bratra Pavla na zabraném hospodářství ve Stráži pod Ralskem. Rodina odolávala přemlouvání ke kolektivizaci hospodářství do chvíle, než teta Anděla zbila násadou vidlí tajemníka národního výboru, který už poněkolikáté přišel nevybíravě agitovat. Známý lékař vydal potvrzení o její dočasné nepříčetnosti, a tak nedošlo k soudnímu stíhání, ale čtrnáctihektarového hospodářství se museli vzdát. Petr Výboch s rodiči se odstěhoval v roce 1953 do Stráže nad Nisou. Koupili malý domek a obhospodařovali čtyřicetiarové pole. Odváděli povinné kontingenty a podporovali tetu se strýcem, kteří si v JZD vydělali 120 korun měsíčně a neměli čas na vlastní hospodaření. Pamětníkův otec nepřipustil, aby šli do prvomájového průvodu, vždy „slavili“ prací na zahradě. U domu měli stožár, na který v den výročí vzniku Československé republiky vytahovali státní vlajku. Petr Výboch se dostal na základě výborného prospěchu bez přijímacího řízení na strojní průmyslovku. Na konci prázdnin mu však přišlo oznámení, že pro vysoký počet uchazečů přijat nebude. Vyučil se proto nástrojařem a v roce 1966 nastoupil základní vojenskou službu v Boru u Tachova. Prvosledový pluk byl složen z branců a důstojnictva, kteří sem byli přidělováni za trest nebo za sebou měli nějaký delikt. Těsně před propuštěním do civilu zažil na západní hranici dramatické obsazení republiky vojsky Varšavské smlouvy. Nastoupil do podniku Energomontáže Liberec, kde pracoval až do odchodu do důchodu. Výbochovi měli mnoho příbuzných včetně prarodičů ve Spolkové republice Německo a se vzájemnými návštěvami bylo spojeno komplikované a nejisté získávání úředních povolení i výslechy Státní policie. Petr Výboch se zapojil jako mechanik do automobilové závodní stáje Svazarmu pod vedením jezdce Vlastimila Tomáška. Automobilismu se věnuje i v rámci libereckého Technického muzea dodnes.