František Vláčil

* 1956

  • „Za chvíli jsem slyšel prskat rakety a také jsem slyšel psy, které tam měli. Ještě více jsem panikařil a utíkal ještě rychleji, až jsem narazil na rakouské lesníky. Káceli tam stromy nebo něco takového. Chvíli jsem poslouchal za stromem, abych zjistil, jak mluví, jestli to nejsou Češi. Mluvili německy, tak jsem šel za nimi. Byli překvapeni, nevěděli, co mají dělat, protože jsem měl samopal. Měli strach. Sundal jsem tedy samopal a podal jsem jim ho. Zavolali svého šéfa a ten mě odvezl na policejní stanici do Gmündu. Silnice vedla okolo hranice, takže jsem viděl ten plot. Prosil jsem je, aby mě nevezli zpátky. Opakoval jsem: ‚Nicht zurück.‘ Slyšel jsem totiž, že Rakušané mají s Českem zvláštní smlouvu o vracení pohraničníků, takže jsem měl strach, aby mě nevrátili. Ale zavezli mě na policii. Tam už měli Čecha tlumočníka. Zeptali se mě na několik věcí, které potřebovali, hlavně chtěli vědět, jestli jsem utekl, nebo se ztratil. A potom mě zavezli do Vídně a do Traiskirchenu.“

  • „Dozvěděl jsem se, že mám jít na druhý den v šest ráno do služby. Měl jsem dělat údržbu, čistit plot od plevele, aby to neudělalo zkrat nebo falešný poplach. Tak jsme šli ráno do služby a čistili jsme to. Celou dobu jsem přemýšlel, jak utéct, aby mě ten mazák, který tam byl se mnou, neviděl. Nakonec přišel čas oběda. Přivezli oběd a po obědě řekl ten mazák i s tím, který přivezl oběd: ‚Pojď. Jdeme na borůvky.‘ Tak jsme šli a už jsme byli za bránou. Tak to bylo vynikající, protože tam už nebylo nic, jen Rakousko. Tak jsme šli na borůvky, oni šli asi tak deset metrů přede mnou. Ještě jsem zpomalil, abych byl od nich dál, a nakonec jsem odbočil a začal jsem utíkat. Potom chvilku utíkám a pořád přemýšlím, protože to bylo strašné. Nakonec si říkám, že se ještě vrátím. Tak jsem se vrátil do místa, kde jsem se odpojil. Hledám je, ale nemohl jsem je najít. Tak jsem se zase rozhodl, že uteču. A tentokrát jsem už utíkal opravdu rychle.“

  • „Věděl jsem, že uteču, ale nechtěl jsem utéct dříve, než se rozloučím s rodinou, s maminkou a tatínkem. Jel jsem celou noc vlakem. A přijedu domů, zaklepu na dveře, otevře taťka, oči vyvalené a říká: ‚Ty jsi utekl!‘ Říkám: ‚Ne, mám dovolenku.‘ Potom byl rád, i mamka byla ráda. Dostal jsem deset dnů dovolené a dva dny na cestu. Byl to právě koncem června, takže mi to vyšlo, že strávím narozeniny ještě doma. Oslavovali jsme s kamarády i s rodiči. Tak jsem strávil ty poslední dny. Na rotě jsem měl být o půlnoci 2. července. Oslavil jsem narozeniny doma a přiznávám, že jsem se opil." – "Prozradil jste někomu, co máte v úmyslu?" – "Myslím, že jsem něco prozradil. Myslím si, že jsem mamince řekl, že se na to vykašlu a uteču. Ale protože viděla, že jsem ožralý, tak si nemyslela, že to opravdu udělám. Jinak jsem to nemohl nikomu moc říct, protože kdyby to někdo náhodou vyzradil, tak bych už na čáru nešel. Musel jsem být opatrný.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Ostrava, 23.05.2022

    (audio)
    délka: 01:45:29
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Moravskoslezský kraj
  • 2

    Ostrava, 27.05.2022

    (audio)
    délka: 01:51:23
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Moravskoslezský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Pohraničník nechtěl střílet do lidí. Do Rakouska i se samopalem

František Vláčil v roce 2022
František Vláčil v roce 2022
zdroj: Post Bellum

František Vláčil se narodil 1. července 1956 v Ostravě. Začal se učit kuchařem, ale nedoučil se a nastoupil jako dělník v elektrárně. V 18 letech dostal povolávací rozkaz na vojnu. Když zjistil, že má střežit rakouskou hranici, rozhodl se, že uteče. Uskutečnil to v červenci 1975, kdy uprchl ze služby u pohraniční roty v Chlumu u Třeboně. Dostal se do uprchlického tábora Traiskirchen nedaleko Vídně, kde získal politický azyl. V květnu 1976 odletěl do USA. Žil ve státech New York, Utah, Nevada a Kalifornie. Pracoval na farmě, v restauraci, v uhelných i zlatých dolech, dělal bagristu na stavbách. Komunistické soudy ho v nepřítomnosti odsoudily do vězení. Po pádu komunistického režimu v Československu se dočkal rehabilitace. V roce 2022 žil ve městě Sacramento v USA.