Přemysl Tvrdoň

* 1944

  • „Oni pak byly ubytovaní, ti Rusáci, na Cejlu, v bývalé věznici. A tam byla fůra lidí, já jsem tam teda taky byl, a hrozně jsme na ně křičeli, co tady děláte, a nadávalo se jim! A já jsem se tam dokonce s jedním Bělorusem z Minsku, jsem se s ním dal do řeči. Protože on: ‚My druzijá, my druzijá. Já druh, ty druh.‘ Já říkám: ‚Ne, tys na mě přišel tady s tím‘ – a bouchl jsem ho do samopalu. ‚Ty ne druh, ty okupant!‘ A on potom byl z toho špatný, i měl slzy v očích, a nějaký jeho velitel ho poslal pryč.“

  • „My jsme totiž nikdy nebyli nějací bohatí. To bych ještě chtěl říct takovou věc. Třeba majetek. Jako rodiče neměli nikdy extra majetek. I když tatínek byl technický úředník. Ale chtěli jsme si, no my jsme nechtěli, ale rodiče a převážně maminka, koupit ten barák, ve kterém jsme bydleli v Židenicích v podnájmu, tak jsme si ho chtěli koupit. Ale měli nějaké peníze a nějaké by nám půjčil třeba strýček Václav nebo strýc Míra a že by to stloukli. Ale to už byl Zápotocký prezidentem. Antonín Zápotocký, který začal prohlašovat do rádia, že naše měna je pevná, že padnou peníze, to roztrušují nepřátelé našeho státu! Bum. Za čtrnáct dní padly peníze, naši přišli o všecko a už se pak nevzpamatovali.“

  • „No a nakonec jsme skončili v Lažánkách u jedněch známých. Byla tam s námi, děckama, jen maminka, tatínek dělal v Brně. Tenkrát nebyly ty dopravní podniky tak, jako jsou teď, ale chodilo se hodně pěšky. My jsme byt měli v Brně, tam byla Zbrojovka – a Zbrojovka byla hodně často bombardovaná. A tenkrát ti, co házeli bomby, nebyli tak přesní. Tam to lítalo, ten rozptyl byl veliký. Tam to buchlo do školy, zničilo nám to tělocvičnu. Až jsem začal chodit já do školy, tak ta tělocvična ještě nebyla, tam byly jen takové sloupy. Čili oni se pak odstěhovali, byli u Koláčných v Lažánkách. Tam maminka přežila s náma ten zbytek války. A tatínek byl v Brně a jenom na sobotu a neděli jezdil do těch Lažánek. Ale jezdil, pozor, to je v uvozovkách. Protože on jel do Komína, dál tenkrát šaliny nejezdily, do žádného Bystrce nebo tak. Končilo to v Komíně. A pak šel pěšky přes přehradu až do Veverské Bítýšky a z Veverské Bítýšky až do Lažánek. Pěšky, si to vem! V sobotu to absolvoval tam a v neděli se naobědval a po obědě to absolvoval zase zpátky do Brna.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Brno, 02.12.2022

    (audio)
    délka: 01:40:09
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

V srpnu 1968 jsme brečeli

Přemysl Tvrdoň jako zaměstnanec Brněnských tiskáren
Přemysl Tvrdoň jako zaměstnanec Brněnských tiskáren
zdroj: Archiv pamětníka

Přemysl Tvrdoň se narodil 16. května 1944 do rodiny technického úředníka, matka byla v domácnosti. Rodina bydlela v blízkosti Zbrojovky, proto se ke konci války kvůli bombardování několikrát stěhovali, osvobození se dočkali u známých v Lažánkách, kde byl Přemysl Tvrdoň s o šest let starší sestrou a matkou. Otec pracoval v Brně, za rodinou docházel pouze na víkendy. Otec odmítl vstoupit do komunistické strany, byl zařazen na pracovní pozici s nižším platem. Rodina chtěla v roce 1953 koupit dům, ve kterém žila. Ušetřenou částku chtěla doplnit půjčkou od příbuzných, na koupi domu však nedošlo, neboť kvůli měnové reformě rodina přišla o veškeré úspory. Přemysl Tvrdoň se vyučil mechanikem kancelářských strojů a po návratu z vojny si dodělal výuční list na ofsetové tiskárny. V Brněnských tiskárnách pak pracoval až do odchodu do důchodu. Vzpomíná na nepokoje okolo kasáren na Cejlu, kde byli ubytovaní vojáci po invazi vojsk Varšavské smlouvy, i na to, jak o rok později, v době výročí invaze, přihlížel protestu a dostal ránu pendrekem od policajta. Období sametové revoluce pro něj bylo radostné a byl rád, že se ho dočkal. V roce 2022 žil Přemysl Tvrdoň s manželkou v Brně.