Edita Svobodová

* 1926

  • „Na Libuši, když už tatínek byl mrtvej, když mi bylo osm let, tak se studoval Malý lord Fauntleroy, se pamatuju ještě. No a tam hraje chlapeček, tak sedmi- osmiletej, což mně tenkrát asi tak bylo. I hrála jsem malého lorda. A to byla moje první životní role na jevišti.“

  • „A šla jsem do tý zahradnický školy v Krči. Tam jsem byla asi nějak březen, duben, a přišla teda přímo revoluce, boje u rozhlasu. Byla to nějak zrovna, jestli to bylo přímo ten první den, nebo až ten druhej, nevím, ale vím, že to byla taky sobota, v tom byla, a tu sobotu já jsem jezdila a na neděli k mamince domů, v týdnu jsem byla tam na internátě. A když jsme tím vlakem jeli, tak zrovna tady a v tyhlety dny bejvali, říkalo se jim kotláři, to byly letadla, který nalítávaly přímo, když jel vlak, a střílely do těch lokomotiv. Takže právě do tohohletoho vlaku, co jsme tenkrát jeli, taky se strefoval nějakej kotlář, no netrefil se naštěstí.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 06.11.2018

    (audio)
    délka: 01:20:10
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Nic na světě nestojí za to, abych si kvůli tomu kazila dobrou náladu

Edita Svobodová
Edita Svobodová
zdroj: archiv pamětnice

Edita Svobodová se narodila 9. května 1926 v Praze. Rodina žila v Libuši, jižně od tehdejší Prahy. Tatínek zemřel, když jí byly čtyři roky, maminka byla lékařka s vlastní praxí. Rodina se nakonec v roce 1937 usadila na Zbraslavi, matka pamětnice se přátelila s Vladislavem Vančurou. Edita vystudovala střední školu v Chrudimi a aby po maturitě v roce 1944 nemusela na nucené práce do Německa, pracovala nějaký čas v Madetě Tábor a v drůbežárně ve Veselí nad Lužnicí. Na konci války zažila nálety kotlárů, během květnového povstání pomáhaly s maminkou v lazaretu na Zbraslavi. Dědeček po únoru 1948 přišel o firmu Šťastný, provozující obchod s husami. Celoživotním koníčkem pamětnice bylo ochotnické divadlo.