Mgr. Aleš Suk

„My se jen podíváme, kdo má dobrou práci dolních končetin, kdo došlapuje přes špičku, kdo je spontánně aktivní. Protože my jsme tam přišli, když začínala přestávka. To už jste viděla. Tři děti tam pokukovaly, že se tam válí švihadlo, vzaly si ho a už skákaly nebo si začaly hrát na babu nebo se pošťuchovaly. To byly aktivní děti. To už jsme jich pět šest měli vybranejch a sledovali jsme, jak jim jde pohyb při tělocviku. Při zapracování, při protažení, při rozběhání, při nácviku nových věcí, při míčových hrách a řekli jsme: ‚Pět dětí z týhletý třídy se nám líbí.‘ Ty dostaly už natištěné pozvánky, že je za měsíc zveme na testy do sportovních tříd. Takhle jsme obešli deset čtvrtých tříd v okolí, čili jsme si otestovali nějakých desetkrát 25 dětí, dvě stě padesát dětí. Vybrali jsme z toho šedesát dětí a ty jsme pozvali. Těm jsme dali motorické testy, které jsme si připravili. Pak jsme udělali pořadí a dostali dotazníky, který vyplňovali rodiče, kde jsme zjišťovali předpoklady i u rodičů a prarodičů. Protože jestliže byl někdo z rodiny obézní, jak byl vysokej tatínek a maminka, kolik vážili v dospělosti i prarodiče, jestli dělali nějakej sport a jestli měli nějaké výsledky. To jsme zpracovávali a to bylo další pomocný kritérium. Když jsme měli děti na hranici 20. a 25 místa a když se lišily v prognostice rodičů, tak jsme je tam spíš zařadili, protože jsme věděli, že ze strany rodičů tam bude podpora. Že to nebude: ‚Že máte dneska trénink v neděli a my bysme chtěli jet k babičce.‘ Jak jsme vždycky říkali rodičům: ‚Ty děti to dělají pro sebe, protože ten sport a ta příprava neznamená jenom, že budou medailisti. Těch bude několik, víc jich nebude. Ale ty děti se naučí být odpovědné, plnit úkoly, který mají zadaný. Naučí se být houževnaté, naučí se vyznávat nějaké hodnoty, naučí se, že když něčemu věnují práci, že jsou lepší a lepší a lepší. A to jsou vlastnosti pro život, který získávají tím tréninkem a tou přípravou. A ty jsou podle nás daleko významnější než sbírka medailí.‘“

„Od druhého ročníku se mě stále snažili jako ruštináře přesvědčit ke vstupu do KSČ. Mně se to dvakrát podařilo odvrátit kvůli studijním povinnostem, a když přišli potřetí, to už tedy opravdu, to bylo v 68. roce, to jsem říkal: ‚Ať se soudruzi nezlobí, ale že se ještě necítím být natolik zralý, abych straně pomohl.‘ Takže to bylo moje třetí odmítnutí. Pak už se nedělo nic, až se za mnou rozjeli v roce 72, kdy jsem si koupil už jako kantor z ušetřených peněz zájezd na olympijské hry do Mnichova, turistický zájezd jako divák, tak najednou pan ředitel Střední ekonomické školy v Turnově, kde jsem učil pět let, si mě zavolal, že tam jsou hoši od StB z Hradce Králové. Já jsem se lekl, co se stalo. Oni samozřejmě měli od cestovní kanceláře Sportturist hlášku, že jedu do Mnichova, tak se přišli zeptat, proč tam jedu, a já říkám: ‚Já jsem absolvent sportovní školy, tak bych se rád podíval, jak vrcholový sport přímo vypadá v tý nejlepší podobě.‘ No, a teď to začalo. ‚My bychom potřebovali, abyste tam sledoval nezvyklé objekty, abyste si udělal i nějakou fotografii a abyste nám o tom povyprávěl.‘ Já naivně jsme se zeptal: ‚A co by obnášelo, kdybych to odmítl?‘ – ‚No, to byste měl možná problémy s odjezdem.‘ Tak jsem říkal: ‚Dobře, tak já se pokusím něco získat.‘ – ‚No, a teď nám to podepište.‘ Já říkal: ‚Ježíši Kriste!‘ Pokusil jsem se změnit svůj podpis, tak jsem ho psal zrcadlově, doleva ukloněnej. Oni to s ničím nekonfrontovali a odjeli. Tak jsem si říkal: ‚Dobrý.‘ Bydleli jsme v soukromí, do Mnichova nás vozili z asi třicet kilometrů vzdáleného Ebersbergu. Bydleli jsme u velice příjemné paní, to jsme si potom asi pět let ještě psali. Dlouho se nic nedělo. Zhruba po měsíci zase soudruzi z StB přijeli a teď mě začali zpovídat. Já jsem si říkal: ‚To je průšvih. Co já jim nalžu.‘ Vím, že jsme jezdili z toho Ebersbergu kolem nějakých plynových zásobníků, které byly těsně při zemi, takový velký lesklý koule, a tak jsem říkal: ‚No, my jsme jezdili kolem toho... ale já foťák nemám.‘ Tehdy ještě žádný mobily nebyly, takže jsem to nemohl vyfotit. ‚Ale já vám to přesně popíšu.‘“