Jaroslav Rajsigl

* 1927

  • „Dojdu tam a byli tam vojáci PS (pohraniční stráže). (…) Přijde tam takový poručík, sebral mi všechny dokumenty. Ptá sem mne: ,Máte hlad?‘ Bylo poledne. (…) Naložili mne do Tudoru a odvezli mne do Karlových Varů. (…) Přijel další chlap a odvezli mne do Sadské. Tam jakýsi strejda: ,Svlékněte se donaha.‘ Do zadku se mi koukal. Všechno prohlíželi, čtrnáct dnů přijížděli estébáci.“

  • „Kluci mne doprovodili na nádraží. Pětapadesátý rok. Nevím přesně kdy, někdy v červenci.“ Tazatel: „Co pro Vás byl hlavní motiv k návratu? Chtěl jste vidět rodiče?“ - „Ale taky. Pět roků ve válce z vás udělá magora… A potom ten civil. Ta touha po domově.“

  • „Taky na mne řval jeden užralý komunista: ‚Vrahu vietnamských dětí!‘ Žije tady kousek odsud. (…) Teď mi tady říkají seržant. Tady je Rajsiglů hodně, to je takové místní jméno. Který? No seržant.“

  • Tazatel: „Co jste Vy osobně dělal, když byl konec války?“ - „No, přišli Rumuni a okamžitě mi oblékli kabát. Já jsem byl stále voják, to mám asi po tátovi. Dali mi přílbu a vedl jsem je. Tetičky říkaly: ,Jde s nimi Jaroš, co s ním bude?‘ Došli jsme tam, začlo se tam střílet, zastřelili tam rumunského poručíka, odvezli ho na voze, šel jsem s ním. U nás přešla fronta docela hladce.“

  • „Co mne napadá? Že válka je vůl. Aby se lidi měli rádi a neválčili. Protože ten, kdo válčí, toho válka straší až do smrti. Když jsem dojel do Francie, tak jsem se dlouho v noci probouzel. Dlouho mi to trvalo (než se to vrátilo do normálu). Nedivte se, když nějaký Američan, který byl ve Vietnamu, má problémy nebo naši kluci, kteří byli v Afghánistánu, že je válka straší.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Kyjov, 04.05.2011

    (audio)
    délka: 04:35:46
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Válka je vůl

 Rajsigl Jaroslav
Rajsigl Jaroslav
zdroj: dobová vyšetřovací spis, současná Hynek Moravec

Bývalý cizinecký legionář Jaroslav Rajsigl, který v roce 1955 využil amnestie a vrátil se zpět do komunistického Československa, se narodil v roce 1927 v Ježově na Kyjovsku. Vyučil se malířem, zažil osvobození rodného kraje rumunskou armádou a po druhé světové válce začal pracovat na Ústecku. Zapojil se do činnosti ve Svazu brannosti, který měl blízko k národně-socialistické straně. Kvůli obavám ze zatčení z tohoto důvodu odešel v květnu 1945 do Rakouska. Ve Vídni vstoupil do francouzské cizinecké legie, v letech 1949-1954 sloužil v Indočíně. Po návratu do Evropy krátce pracoval ve Francii a Německu a v létě roku 1955 se vrátil na amnestii. Československá Státní bezpečnost mu v tomto období neúspěšně nabízela spolupráci, krátce byl evidován jako spolupracovník StB, ke skutečné spolupráci nedošlo. V roce 1959 se pokoušel znovu odejit do zahraničí, přešel hranice na několik měsíců do Polska, kde byl zatčen a vyhoštěn zpět do Československa. Za přechod hranic dostal jen podmínečný trest. V posledních čtyřiceti letech žije opět v rodném kraji, v Kyjově.