Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Prof. RNDr., CSc. Bedřich Moldan (* 1935)

• narodil se dne 15. 8. 1935 v rodině vrchního policejního rady v Praze

• po osvobození se s rodinou přestěhoval do Děčína

• koncem 50. let se zapojil do české odnože hnutí Woodcraftu

• v roce 1954 maturoval na děčínském gymnáziu

• ve druhé pol. 60. let pravidelný účastník ekumenických seminářů v Jirchářích

• vystudoval chemii na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy v Praze

• pracovník Geologického ústavu ČSAV

• spoluzakladatel a místopředseda Ekologické sekce Biologické společnosti při ČSAV

• ministr bez portfeje v první české polistopadové vládě

• v letech 1990 až 1991 ministrem životního prostředí v první vládě Petra Pitharta

• od roku 2004 do 2010 členem Senátu Parlamentu České republiky

Bedřich Moldan se narodil dne 15. 8. 1935 v rodině policejního rady Františka Moldana v Praze. Dětství prožil v Košířích, kde otec pracoval jako velitel kriminálního komisařství. Období okupace rodina přečkala v poměrném klidu. Střety v rámci Pražského povstání se oblasti, kde Moldan vyrůstal, spíše vyhnuly. Jako chlapec zažil příchod amerických průzkumných jednotek do Prahy. Vojáci US armády se nicméně museli záhy stáhnout, a to až na demarkační linii nedaleko Plzně. Po definitivním odchodu německé posádky se pak stal svědkem lynče nevinného člověka: „Traumatická vzpomínka pro mne je, jak dav hnal před sebou starého pána. Všelijak ho mlátili, ne moc, například deštníkem. Pak jsem se dozvěděl, že ho fakt zabili. Ukázalo se, že to nebyl ani nacista ani kolaborant, ale nějaký člověk z Kladna, který přijel za svým synem. Zkrátka si ho spletli,“ říká na revoluční dny v Praze Bedřich Moldan.

Odchod do Děčína a woodcrafting

Ačkoliv otec zastával během okupace vysokou funkci v protektorátních represivních složkách, nebyl po válce obviněn z žádného přečinu a bez úhony prošel i prověrkami. V roce 1946 dostal nové umístění do Děčína, kde Bedřich Moldan nastoupil na gymnázium a později se stal členem ČSM. Mimo to se v novém prostředí seznámil také se Zdeňkem Fišerou, místním lesníkem a vedoucím woodcraftového kmene s názvem Vycházející slunce. Moldan se záhy stal členem oddílu lesní moudrosti, se kterým pravidelně jezdil na túry po okolí. V roce 1952 antikomunista Fišera nicméně dostal povolávací rozkaz na povinnou vojenskou službu. „Zavolal si nás a říkal: ‚Vojna je komunistický zařízení a tam já nikdy nepůjdu. Tím pádem budu emigrovat,‘“ vzpomíná Moldan.“Ušil si baťoh, koupil si mapu, našel si kam pojede vlakem a odkud se sebere a půjde na jih do Rakouska, a odešel. Dlouho jsme o něm neslyšeli. Z pozdější písemné komunikace s ním je jisté, že se dostal do Vídně a následně se mu podařilo odjet do Kanady, kde se samozřejmě po celou dobu živil až do minulého roku jako lesník.“

Studia a pracovní postup

Během gymnaziálních studií Moldan náhodou v učebnici moderní fyziky narazil na výklad základů analytické filosofie. Přísně logický způsob vedení myšlení jej natolik okouzlil, že se rozhodl filosofii věnovat důkladně. Oficiální výuka se však v době komunismu na univerzitách zabývala téměř výhradně marxistickou či tzv. premarxistickou filosofií. Bedřich Moldan tedy zvolil studium chemie na Matematicko-fyzikální fakultě, o němž se domníval, že mu poskytne dostatek volného času pro vlastní vzdělávání.

Následně pracoval jako pedagog na základních školách na Břevnově a Norbertově. Poté odešel do Ústředního ústavu geologického při Akademii věd, kde působil až do pádu komunistického režimu. Společně s kolegou Milanem Rubeškou se pravděpodobně jako první v Československu začali vážně zabývat novou metodou analytické chemie. „V roce 1965 jsme si s kolegou vymysleli, že o tom uděláme světovou konferenci. Jednoduše jsme si řekli: co by ne? Prohlídli jsme si publikace a našli si adresy lidí, co se tímto zabývají. Napsali jsme jim a oni opravdu přijeli do Prahy. V jednu chvíli se o tom nějak dozvěděli estébáci. Pokusili se nám to nějak překazit. Jenomže na to přišli pozdě, tak se jim to nepodařilo,“ říká Moldan.

Konference měla nejen na Akademii věd velký ohlas. Díky organizaci vědeckého sympozia Bedřich Moldan získal řadu kontaktů na přední odborníky z celého světa, kteří mu poté až do pádu komunistického režimu pravidelně zasílali odborné časopisy a publikace, jež v komunistickém Československu nebylo možné získat.

Návrat k přírodě a ekologická iniciativa

Krátce před rokem 1968 navázal spolupráci s disidenty z křesťanského prostředí, jako byli například Jiří Němec, Ladislav Hejdánek, Jan Sokol a další. Pravidelně navštěvoval proslulé semináře v Jirchářích, kde se zapojil do překládání děl myslitelů moderní západní filosofie. Snaha některých komunistů o tzv. obrodný proces na jaře 1968 na Bedřicha Moldana příliš nezapůsobila. „Upřímně řečeno nikdy jsem nevěřil, že by to komunisti mysleli opravdu vážně a že by se nějak změnili a chtěli skutečně demokracii,“ prohlašuje.

Po vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa zájem o analytickou chemii opadl a svoji profesní pozornost obrátil k více naturálnímu výkladu přírody. Začal se systematicky zabývat geochemií životního prostředí a vydal publikaci o woodcraftingu. V reakci na zhoršující se životní prostředí a nezájem komunistických úřadů o ochranu přírody se společně s Václavem Medřickým a dalšími v první polovině 70. let začal angažovat v nově vzniknuvších ekologických iniciativách. Kromě toho přeložil pro ekologické hnutí významnou publikaci Meze růstu britské vědkyně Donelly Meadowsové. Jakožto podnikový tisk pro „potřeby pracovníků Akademie věd“ jej poté ve 400 ks vydal Geologický ústřední ústav. Knihu se nicméně podařilo rozšířit i mimo samotnou Akademii věd. „Tuhle vzpomínala Šiklová, že to někam přinesl Miloš Zeman - jakýsi disident v té době, a tvrdil, že to přeložil on,“ pobaveně uvádí Bedřich Moldan.

Ekologická sekce při ČSAV

Snaha o komplexní studium, ochranu a monitorování stavu přírody vyvrcholila v roce 1978 vznikem Ekologické sekce při ČSAV. Neoficiální záštitu nové struktury a obranu před případnými útoky vedení ústavu poskytl komunista prof. Hadač, jenž byl z taktických důvodů zvolen předsedou nové sekce. Bedřich Moldan po dobu existence ekologického oddělení vykonával funkci místopředsedy. „Vtip byl v tom, že nám se podařilo dát dohromady velmi široký kádr lidí. Bylo to hodně multidisciplinárně vedený. Byli tam filosofové, sociologové, právníci a samozřejmě přírodovědci nejrůznějšího zaměření. Také však lidi z praxe, z veterinární služby, hygieniků tam byla řada, lesníci, zemědělci. Zkrátka to bylo reprezentativní sdružení. Celkově několik set lidí,“ připomíná. „Jednou za rok se konaly velké semináře, které byly slavné a vždycky se nám tam podařilo nalákat také někoho z Charty.“

Ekologická sekce kromě přednášek vydávala sborníky s enviromentální tématikou. V prostředí komunistického režimu počátku 80. let, kde hlavním sledovaným ukazatelem byl vzestupný vývoj výroby oceli, se jednalo o jedinečný zdroj informací o skutečném stavu přírody a její zanedbané ochraně. Od převzetí moci komunisté hledisko přirozeného vztahu mezi člověkem a jím po staletí kultivovanou přírodou nebrali v potaz: „Konec 50. let a 60. léta byla charakterizovaná velkými stavbami, kolektivizací vesnice, rozoráváním mezí. Jednoduše se ničilo, co se dalo. Že by se mohlo něco čistit? To vůbec. Komunisti venkov naprosto zničili. Dvojím způsobem. Vyhnali elity, které se tam už nikdy nevrátily a nevrátí. To je nevratné. Na druhé straně se na venkově děly hrozné věci. Meliorace, narovnávání řek, kopání kanálů. Samozřejmě se stavěl těžký průmysl, bez jakéhokoliv čištění. Obrovské elektrárny, ocelárny, chemičky, které chrlily nečistoty. Řeka Bílina hrála všemi barvami, až se stala toxická. Všechno se to stupňovalo,“ vzpomíná.

V průběhu 80. let se činnost v Geologickém ústavu ČSAV Bedřicha Moldana čím dál více orientovala na monitorování, studium zpustošené a znečištěné přírody. Ačkoliv na řadu případů konkrétního znečišťování společně s kolegy upozorňoval zodpovědné orgány, na nápravu komunističtí funkcionáři nedbali. Obávali se poklesu produkce, která v posledku v očích řady občanů pomáhala legitimizovat totalitní režim.

Pád komunistického režimu a politické angažmá

Koncem listopadu 1989 dostal nabídku od tehdejšího předsedy české vlády Františka Pitry, aby jako ministr bez portfeje připravil vznik Ministerstva životního prostředí. Mimo to společně s kolegy z ekologické sekce nabídli součinnost v ústředí Občanského fóra v Laterně magice. Dne 6. prosince 1989 se pak ujal funkce ministra. Nedlouho nato jej pozval Václav Havel na setkání Na Vikárce, kde se rozhodovalo o zásadních otázkách budoucího směřování. „Já jsem začal vykládat, že by měli být z vlády vyhozeni Pitra s Tomanem a místo něj by měl nastoupit Petr Pithart. Havel pokýval hlavou a řekl, že by to asi takto šlo a co na to říká Petr? Ten vyskočil a pravil: ´Já bych to vzal. Mám podmínku. Nerozumím ekonomii, a tedy bych potřeboval Františka Vlasáka.´ Havel souhlasil,“ tvrdí Bedřich Moldan.

František Vlasák patřil mezi Pithartovy dlouholeté přátele, bývalé komunisty. Také měl letité zkušenosti z nejvyšší politiky. Od roku 1955 až do září 1969 zasedal v komunistických vládách. Nová česká vláda Petra Pitharta byla jmenována dne 6. 2. 1990. Za nejplodnější dobu svého pracovního života Bedřich Moldan považuje následující měsíce ve funkci ministra životního prostředí. Vznikla celá struktura nového ministerstva a základní právní rámec environmentální ochrany. Moldan byl zastáncem ekonomické transformace Tomáše Ježka, Vladimíra Dlouhého, Václava Klause a rovněž vystupoval proti dalšímu působení ve vládě Františka Vlasáka. Pro tyto postoje se stal v očích mnoha lidí blízkých Petru Pithartovi nepohodlným. Po několika měsících ve funkci byl nespravedlivě obviněn ze spolupráce s StB. Ačkoliv se záhy ukázalo, že se jedná pouze o pomluvu, Petr Pithart odvolání Moldana z české vlády navrhl a Česká národní rada jeho návrh potvrdila.

Pamětník patří mezi zakládající členy ODS. V roce 2004 byl zvolen senátorem za volební obvod Kutná Hora. Kvůli antienvironmentální a protievropské politice se v roce 2010 názorově s ODS rozešel. Poté úzce spolupracoval s TOP 09. Kromě politické kariéry v roce 1992 založil Centrum pro otázky životního prostředí při Univerzitě Karlově v Praze, kterému později předsedal.