Pplk.v.v. Miroslav Mánek

* 1935

  • „Pak jsem byl prakticky nezaměstnaný, ale měl jsem rodinu a potřeboval jsem vydělávat. Nikde mě nechtěli. Byl jsem degradovaný a propuštěný z armády a z partaje. Byl jsem strojař, technik, to bylo žádané, ale jakmile se ukázalo, jaký mám kádrový profil, nesměli mě nikde vzít. Dověděl jsem se, že Pražské komunikace berou bez ohledu na kádrové materiály. Měl jsem řidičáky na všechno, od tanku až po motocykl. Takže jsem nastoupil k Pražským komunikacím a dělal jsem popeláře.“

  • „Byl jsem převelen do Rožmitálu k praporu protivzdušné obrany státu. Tam bylo jedno cvičení za druhým a my jsme měli za úkol doprovázet přesuny raket a hlídat, jestli někdo někde není – jestli nás někdo nefotografuje, nesleduje. Došlo k tomu, že jsme byli převeleni, s naším souhlasem. Protože nám bylo řečeno, že vlastně děláme práci vnitráků, a proto nás převedou a budou z nás kontrarozvědčíci. Tak ze mě se stal kontrarozvědčík a byl jsem přidělen právě do toho Rožmitálu.“

  • „Operační důstojník nás poplachem svolal k útvaru. Dělal jsem auto náčelníka na letišti, tak jsem nařídil vytáhnout cisterny, jeřáby a všechno a nechal to rozestavět na přistávací plochu. U nás tedy za celou dobu nepřistála jediná ruská mašina. Měli jsme zabezpečené letiště proti přistání jakékoli mašiny. Naši létat nesměli, měli zákaz startovat. Takže žádné letadlo neodstartovalo a žádná ruská mašina nepřistála. Naše letiště bylo uzavřené.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 17.01.2023

    (audio)
    délka: 02:31:44
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Z kapitána Československé lidové armády popelářem

Miroslav Mánek, 1962
Miroslav Mánek, 1962
zdroj: pamětník

Miroslav Mánek se narodil 26. května 1935 v Praze do rodiny Josefa a Zdeňky Mánkových. Měl staršího bratra Josefa. Otec byl z Kosořic u Mladé Boleslavi, vystudoval ekonomickou školu a pracoval jako úředník na Ministerstvu veřejných prací, maminka pocházela z moravské vesnice Bořitov a měla základní vzdělání. Válku prožil v Bořitově u prarodičů, v roce 1945 se vrátil do Prahy k rodičům. Začátkem padesátých let nastoupil do učení do podniku Tatra na obor zámečník, v práci ale záhy dostal možnost vystudovat střední průmyslovou školu. Po studiích se do Tatrovky už nevrátil, díky náboru se rozhodl pro studium ve vojenské škole, kterou absolvoval jako diplomovaný technik se zaměřením na automobilové a letecké motory. Vstoupil do KSČ a sloužil v Praze na velitelství prvního vojenského okruhu. V 60. letech měl jako velitel na starost rotu osobních automobilů. Po zrušení velitelství prvního vojenského okruhu byl převelen do Rožmitálu k praporu protivzdušné obrany státu, kde měli s kolegy za úkol doprovázet přesuny raket na cvičení a hlídat, zda nejsou utajované přesuny sledovány nežádoucími pozorovateli. V roce 1962 souhlasil s tím, že bude převeden k vojenské kontrarozvědce, kde působil do roku 1967. Náplň činnosti ho neuspokojovala, a proto zažádal o návrat k armádě. V roce 1967 byl převelen na letiště do Kbel, kde měl opět na starosti vozový park. V srpnu 1968 při invazi vojsk Varšavské smlouvy nechal na přistávací plochu navést cisterny a jeřáby, aby zamezil případnému přistávání sovětských strojů ve Kbelích. Pro své zpochybňování existence Lidových milic a nesouhlas se vstupem vojsk byl po okupaci 1968 vyloučen ze strany, degradován a propuštěn z armády. V sedmdesátých letech těžko hledal práci, až ho zaměstnali u Pražských komunikací jako popeláře, příležitostně také jezdil se zájezdovými autobusy. Od roku 1973 pracoval v tzv. baterkárně (Československé automobilové opravny, provozovna akumulátorových baterií), kde poté jako dělník na rizikovém pracovišti působil dalších 17 let. Po listopadu 1989 zažádal o reaktivaci a vrátil se do armády. Působil jako podplukovník na velitelství letectva a protivzdušné obrany ve Staré Boleslavi a poté na generálním štábu v Praze. V roce 2023 žil v Praze.