Z kapitána Československé lidové armády popelářem
Stáhnout obrázek
Miroslav Mánek se narodil 26. května 1935 v Praze do rodiny Josefa a Zdeňky Mánkových. Měl staršího bratra Josefa. Otec byl z Kosořic u Mladé Boleslavi, vystudoval ekonomickou školu a pracoval jako úředník na Ministerstvu veřejných prací, maminka pocházela z moravské vesnice Bořitov a měla základní vzdělání. Válku prožil v Bořitově u prarodičů, v roce 1945 se vrátil do Prahy k rodičům. Začátkem padesátých let nastoupil do učení do podniku Tatra na obor zámečník, v práci ale záhy dostal možnost vystudovat střední průmyslovou školu. Po studiích se do Tatrovky už nevrátil, díky náboru se rozhodl pro studium ve vojenské škole, kterou absolvoval jako diplomovaný technik se zaměřením na automobilové a letecké motory. Vstoupil do KSČ a sloužil v Praze na velitelství prvního vojenského okruhu. V 60. letech měl jako velitel na starost rotu osobních automobilů. Po zrušení velitelství prvního vojenského okruhu byl převelen do Rožmitálu k praporu protivzdušné obrany státu, kde měli s kolegy za úkol doprovázet přesuny raket na cvičení a hlídat, zda nejsou utajované přesuny sledovány nežádoucími pozorovateli. V roce 1962 souhlasil s tím, že bude převeden k vojenské kontrarozvědce, kde působil do roku 1967. Náplň činnosti ho neuspokojovala, a proto zažádal o návrat k armádě. V roce 1967 byl převelen na letiště do Kbel, kde měl opět na starosti vozový park. V srpnu 1968 při invazi vojsk Varšavské smlouvy nechal na přistávací plochu navést cisterny a jeřáby, aby zamezil případnému přistávání sovětských strojů ve Kbelích. Pro své zpochybňování existence Lidových milic a nesouhlas se vstupem vojsk byl po okupaci 1968 vyloučen ze strany, degradován a propuštěn z armády. V sedmdesátých letech těžko hledal práci, až ho zaměstnali u Pražských komunikací jako popeláře, příležitostně také jezdil se zájezdovými autobusy. Od roku 1973 pracoval v tzv. baterkárně (Československé automobilové opravny, provozovna akumulátorových baterií), kde poté jako dělník na rizikovém pracovišti působil dalších 17 let. Po listopadu 1989 zažádal o reaktivaci a vrátil se do armády. Působil jako podplukovník na velitelství letectva a protivzdušné obrany ve Staré Boleslavi a poté na generálním štábu v Praze. V roce 2023 žil v Praze.
