Pět bývalých východoněmeckých občanů mluví o tom, proč toužili po opuštění své vlasti. U někoho šlo o touhu cestovat, další byl pod tlakem tajných služeb nebo beznadějně zamilovaný. Proč se jich tolik pokoušelo utéct přes ČSSR? Co je u nás čekalo po zadržení?
Jak vzpomínají někdejší studenti na přelomový rok 1968, na atmosféru na fakultě a její další vývoj? Kterým katedrám se podařilo udržet smysluplný studijní program? A kdo byli ti největší normalizátoři? Část výuky se přesunula mimo akademickou půdu…
Pražská „filda“ má v českých dějinách symbolické místo. Vždy odrážela ducha doby a sama ho také formovala. Zápas o svobodu bádání s politikou někdy prohrávala, přesto zůstávala inspirativní. Na svá studia vzpomíná několik generací jejích absolventů.
Kým byl ve vzpomínkách pamětníků Vladimír Iljič Lenin? Muž, který zemřel právě před sto lety (21. ledna 1924) v jejich příbězích figuruje jako neosobní symbol, jedna z nejzprofanovanějších rekvizit režimu, ale také středobod mnoha recesí a ventil frustrace.
JUDr. Antonín Klouda, exprezident Advokátní komory v Čechách, spolupracoval s odbojem, i se syny musel do koncentračního tábora – Vladimíra nacisté popravili a Jiří byl pak odsouzen komunisty. Česká advokátní komora i Paměť národa splácejí náš společenský dluh.
František Varaďa v dětství zažil důsledky hospodářské krize, pak napjatou předválečnou atmosféru. Jeho kniha Jak jsem potkal v Brodě válku je vzpomínkou na prožitky začátku konfliktu. Poválečný komunista po sérii vyhazovů a po invazi vojsk ze strany vystoupil.
REPORTÁŽ. „Museli jsme jednat rychle, šlo o každou hodinu,“ popisuje Oksana Zavadská záchrannou akci, při které na začátku ruské invaze vyvezli z ostřelovaného Mariupolu 36 dětí. Manželé Zavadští se teď o některé starají. na bydlení jim přispěla i česká Charita.
Rodiče příbramské učitelky Hany Vondráškové ukrývali parašutisty. Po prozrazení výsadku zmizeli v koncentračních táborech, ona pak vyrůstala u příbuzných. Tatínek se z lágru vrátil s tuberkulózou, maminku už nikdy neviděla.
Josef Mašín musí mít při svých návštěvách Německa podivný pocit. Usíná totiž na stejném místě, jako když vysílený padal do mátožného spánku před 70 lety. A jí jako tehdy švestková povidla, už je ale nemusí krást. Björn Grunert u toho tehdy byl jako čtyřletý kluk.
V lednu 1977 bylo zveřejněno Prohlášení Charty 77. V zahraničí rezonovalo mimo jiné ve Skandinávii a skupiny nadšenců začaly odtamtud disidenty podporovat. Jak? A co je tomu vedlo? Podívejte se na nový filmový sestřih pořízený z materiálů sbírky Paměť národa.